Zpět na program

Les Siècles

S politováním oznamujeme, že plánovaná diskuse s dirigentem a sólistou večera se z časových důvodů neuskuteční. Pro diváky koncertu Gürzenich-Orchester Köln 1. 6. 2022 v Obecním domě připravujeme diskusi s dirigentem François-Xavierem Rothem a violistkou Tabeou Zimmermann od 18.30 v Riegrově salonku Obecního domu.

Program

César Franck: Prokletý lovec, symfonická báseň FWV 44
César Franck: Symfonické variace pro klavír a orchestr FWV 46
Claude Debussy: Moře (La Mer)
César Franck: Symfonie d moll FWV 48

Interpreti

François-Xavier Roth - dirigent
Bertrand Chamayou - klavír

1050 - 2400 Kč

31 . 5 . 2022

Úterý 20.00

Rudolfinum – Dvořákova síň

Předpokládaný konec 22.10

Rozkvět Pražského jara

„Les Siècles myslí jako jeden, cítí jako jeden. Dokonce se i s jedinečnou francouzskou elegancí klaní publiku jako jeden.”
The Times

François-Xavier Roth & Les Siècles – Pražské jaro 2022

„Už se nemůžeme dočkat, až budeme v Praze“

Orchestr Les Siècles se představí v Praze poprvé. A bude to debut mimořádný. „Les Siècles pod vedením svého šéfdirigenta a zakladatele Françoise-Xaviera Rotha patří k nejpozoruhodnějším a nejprogresivnějším souborům současnosti,“ říká dramaturg Pražského jara Josef Třeštík. Orchestr se profiluje uváděním hudby od baroka až po současnost, vždy na příslušené dobové nástroje. Na Pražské jaro přijede s programem spojujícím tvorbu francouzských klasiků Clauda Debussyho a Césara Francka, od jehož narození v roce 2022 uplyne 200 let. „Výročí nám dávají možnost zařadit na program neprávem opomíjená díla, ale také ta dobře známá představit v mimořádné interpretaci,“ uvádí Třeštík. „Jsem přesvědčen, že provedení Franckovy Symfonie d moll v podání Les Siècles a Françoise-Xaviera Rotha bude jedním z vrcholů festivalu,“ dodává. „Už se nemůžeme dočkat, až budeme v Praze,“ těší se sám Roth, který na festivalu vystoupí dokonce dvakrát. Den po koncertu s francouzským orchestrem v Rudolfinu se představí ve Smetanově síni Obecního domu v čele Gürzenich-Orchester z Kolína nad Rýnem.

„Special FX“

Francouzský dirigent François-Xavier Roth (nar. 1971) patří mezi nejvýraznější umělce své generace. „Kdyby ještě neměl přezdívku Special FX (pozn. redaktora: z anglického „zvláštní efekty“, přičemž zkratka FX odkazuje k dirigentovým iniciálám), rozhodně by si ji měl osvojit,“ napsal o něm pro deník The Times kritik Neil Fisher. „Jeho empatická muzikalita a cit pro barvu někdy vykouzlí tak překvapivé momenty, že sami hráči vypadají ohromeně.“ Syn respektovaného varhaníka Daniela Rotha, vyhledávaný pro své strhující charisma, invenční dramaturgii a do hloubky promyšlenou interpretaci, zavítá v rámci 77. ročníku Pražského jara do České republiky vůbec poprvé a vystoupí hned na dvou koncertech. Nejprve stane v čele orchestru dobových nástrojů Les Siècles v Dvořákově síni Rudolfina (31. 5.), následně pak povede Gürzenich-Orchester z Kolína nad Rýnem ve Smetanově síni Obecního domu (1. 6.).

„Rotha považuji za typ dirigenta pro 21. století,“ uvádí dramaturg Pražského jara Josef Třeštík. Dirigentův zájem o nejširší repertoár sahá od baroka, přes díla klasicistních a romantických autorů až do 20. století, je také neúnavným propagátorem soudobé hudby. „Rotha od všech ostatních dirigentů odlišuje, jak tuto hudbu dokáže až neuvěřitelně nápaditě v rámci jednotlivých programů kombinovat. A interpretace samotná, ať už diriguje Rameaua, Beethovena, Stravinského nebo premiéru současného autora, je vším, jen ne rutinou,“ dodává Třeštík. V roce 2003 Roth založil orchestr dobových nástrojů Les Siècles. Nejde ovšem o obvyklý soubor historicky poučené intepretace, který se zaměřuje na jediné období. Jeho členové mění nástroje podle hudby, kterou právě hrají. „Po hudebnících žádám, aby na jednom programu uváděli Mozarta společně s Lachenmannem, Debussyho s Boulezem a Ravelem. Virtuozita dnešních hráčů nespočívá v tom, že by hráli fantasticky rychle, ale že pro různé skladby volí různé nástroje, jako když herci převlékají kostýmy,“ říká k tomu v rozhovoru pro The New York Times sám dirigent. I když usiluje o co největší historickou věrnost, podstatu vidí jinde. „Není to otázka toho, o jaký rok se jedná, ale spíš, co skladatel chtěl nebo jak očekával, že jeho hudba bude znít,“ říká o své filozofii pro americký deník. Ten jej označil za „dirigenta, který mění historicky poučenou interpretaci“.

Od roku 2015 Roth zastává post generálního hudebního ředitele města Kolína, což znamená, že je současně šéfdirigentem městského Gürzenich-Orchester i Kolínské opery. V rámci oslav 250 let od narození Ludwiga van Beethovena, které v roce 2020 slavil celý hudební svět, připravil Roth v Kolíně nad Rýnem sérii koncertů nazvaných „Allein Freyheit“ (Nic než svoboda), na kterých představil novodobou verzi Beethovenových koncertů zvaných „akademie“. Nešlo ovšem o historickou rekonstrukci, ale o vzkříšení ducha Beethovenových koncertů. Ty totiž byly podle Rotha velmi avantgardní a lidé dopředu netušili, jakou hudbu na nich uslyší. „Vzali jsme si tento aspekt pro naši ‚novou akademii‘,“ vysvětlil. A tak program opravdu nebyl dopředu ohlášen. Překvapením otevřenému publiku pak přinesl kombinaci hudby Bernda Aloise Zimmermanna, Helmuta Lachenmanna, speciální choreografii a světové premiéry děl Isabel Mundry a Francesca Filideiho, které pracovaly s prvky Beethovenova Pátého klavírního koncertu, který zazněl v podání světoznámého klavíristy Pierra-Laurenta Aimarda.

François-Xavier Roth je také hlavním hostujícím dirigentem London Symphony Orchestra, pravidelně diriguje přední světové orchestry včetně Berlínských filharmoniků, spolu s nimiž a violistkou Tabeou Zimmermann v letošní sezoně uvedl Hindemithův koncert Der Schwanendreher. Ten oba umělci představí také pražskojarnímu publiku. V roce 2018 bylo Rothovi uděleno nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie.

Pestrost zvuků a barev

Od svého založení v roce 2003 dirigentem Françoisem-Xavierem Rothem se Les Siècles zaměřuje na uvádění děl 17.–21. století z dnešní perspektivy, vždy na příslušné historické nástroje. Hráči tak někdy během koncertu vystřídají několik typů nástrojů. Začnou kupříkladu barokními nástroji v interpretaci Lullyho suity, pokračují nástroji z 19. století ve skladbách Saint-Saënsových, Massenetových či Délibesových a večer zakončí nástroji z počátku 20. století v hudbě Igora Stravinského. Na mnichovském festivalu Musica Viva Les Siècles zase na jediném programu zkombinovali hudbu Jeana-Philippa Remeaua, Edgarda Varèseho a současného autor Philippa Manouryho. Jindy věnují celý program hudbě vídeňského klasicismu. Výsledkem je úžasná pestrost zvuků a barev, jež fascinuje laickou i odbornou veřejnost a jež nemá v současnosti obdoby.

Francois Xavier Roth Photo: Marco Borggreve

„Nejsme muzeum, ale živí hudebníci“

Kritika oceňuje zvláště schopnost orchestru dosahovat v ovládání nástrojů nejvyšších technických a výrazových kvalit. Britský Guardian řadí těleso k těm „nejosobitějším“, kritik David Cairns ze Sunday Times uvedl, že „ještě nikdy neslyšel tak dramatické provedení, s tak prudkými a živými dramatickými kontrasty.“ Skladatel a publicista Robert Hugill si zase chválí „brilantnost a úžasný zvuk orchestru“ a všímá si, že „rovnováha mezi smyčci, dřevy a žesti se radikálně mění – jak dřevěné, tak žesťové nástroje mají mnohem tenčí a ostřejší zvuk.“ Tato slova potvrzuje též množství prestižních ocenění, z nichž za všechny jmenujme tři ceny Deutschen Schallplattenkritik, několik Diapason d’Or, Choc de Classica 2019 a titul nahrávka roku webu Presto Classical za snímek Debussyho Jeux et Nocturnes. Les Siècles byl také jako jediný francouzský orchestr několikrát nominován na Gramophone Award, již získal v roce 2018 za album Daphnis et Chloé Maurice Ravela. „Nejlepší způsob, jak hrát hudbu, je myslet na to, že nejsme muzeum, ale živí hudebníci, kteří musí znovu vyvolat původní dojem z díla,“ řekl o svém přístupu sám Roth pro televizi Deutsche Welle.

Světové premiéry

Od roku 2018 natáčí orchestr u firmy Harmonia Mundi, kde realizoval světové premiéry Saint-Saënsovy opery Le Timbre d’argent, symfonie Christophe Colomb od Féliciena Davida a kantáty Velléda Paula Dukase, v současnosti nahrává kompletní orchestrální dílo Berlioze, Ravela a Debussyho, pokračuje též s Mahlerovými symfoniemi. K dalším úspěchům patří hlavní účast v televizním pořadu Presto, jenž na stanici France 2 sledovalo několik milionů diváků a který s podporou CNDP vyšel na DVD. Les Siècles sídlí v Atelier Lyrique v severofrancouzském městě Tourcoing regionu Hauts-de-France, kde úzce spolupracují s mnoha institucemi, např. Cité de la Musique v Soissons, Théâtre-Sénart či Berliozův festival v La Côte-Saint-André.

Slavnost pro hudební gurmány

Doslova zjevením byl debut orchestru na BBC Proms v roce 2013, kdy hudebníci uvedli u příležitosti 100. výročí premiéry Stravinského Svěcení jara. Výsledek byl dechberoucí, barvy nástrojů „zněly tak, jak jsem skutečně nikdy neslyšel ani já, a řekl bych, že ani nikdo další, komu není kolem 120 let,“ napsal tehdy Paul Kilbey pro Bachtrack. O tři roky později debutoval orchestr v Royal Festival Hall s Debussyho skladbami Hry a Moře, k nimž dirigent François-Xavier připojil Ravelovo dílo Má matka husa a spolu s renomovaným klavíristou Jeanem-Efflamem Bavouzetem Ravelův Klavírní koncert pro levou ruku. Na BBC Proms se pak orchestr vrátil v roce 2017 s programem sestaveným ze Saint-Saënsových a Franckových skladeb. Koncert byl podle časopisu Gramophone „slavností pro hudební gurmány.“ Mezi vrcholy letošní sezony Les Siècles patří inscenace Debussyho opery Pelleas a Melisanda v pařížském Théâtre des Champs-Elysées a turné se Stravinského Houslovým koncertem s Isabelle Faust.

Představivost a důslednost

Klavírista Bertrand Chamayou patří k významným interpretům zejména francouzského repertoáru, jenž pokrývá v celé šíři od slavných děl, přes zapomenuté a raritní, až po současná. Jeho interpretace vyniká představivostí, jistotou a pozoruhodnou důsledností v uměleckém přístupu. V roce 2019 obdržel Gramophone Award v kategorii Nejlepší koncert a Nahrávka roku za album Saint-Saënsových klavírních koncertů č. 2 a 5, jež realizoval ve spolupráci s Orchestre National de France a dirigentem Emmanuelem Krivinem. Vedle toho je nositelem ceny ECHO Klassik 2016 za nahrávku kompletního klavírního díla Maurice Ravela. Vysoce si ho cení i odborná kritika. „Chamayou je bezpochyby mimořádný hudebník,“ napsal Tim Ashley pro britský Guardian. V lednu 2021 v recenzi na CD ukolébavek nazvané Good Night! kritik Norman Lebrecht Bertranda Chamayoua označil za jednoho z umělců „kterého bychom měli v novém roce sledovat.“ Chamayou je častým hostem těch nejlepších koncertních adres, ať už jako sólový nebo komorní hráč, v letošní sezoně vystupuje mimo jiné s Gewandhausorchester Leipzig pod taktovkou Lorenza Viottiho, Orchestre de Paris pod vedením Cristiana Macelaru, s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Mezi jeho pravidelné partnery v komorní hudbě patří houslista Renaud a violoncellista Gautier Capuçonovi, violista Antoine Tamestit nebo cellistka Sol Gabetta.

Slovo k programu

V českých koncertních síních neprávem opomíjený César Franck (1822–1890) je jedním z největších představitelů francouzského romantismu a také tím, kdo přesvědčil Francii o kvalitách německé hudby. Do značné míry i díky Antonínu Rejchovi (1770–1836), který ho coby vyhlášený pařížský pedagog a vášnivý tvůrce fug naučil na sklonku svého života základům kontrapunktu.

Franck, svými studenty přezdívaný „pater seraphicus“, patřil k nejvlivnějším hudebním osobnostem 2. poloviny 19. století a ještě v roce 1906 ho bývalý žák Vincent d’Indy označil za pravého nástupce Beethovena. Ve své tvorbě se ale Franck nedíval jen zpět, zajímal se také o kompoziční inovace Liszta a Wagnera. To vše pak spojil do pozoruhodného celku. Svá nejzralejší díla napsal po roce 1880, kdy pracoval jako profesor varhanní hry na Pařížské konzervatoři, orchestr Les Siècles z tohoto období vybral tři, jež staví do perspektivy se slavným Mořem Clauda Debussyho.

Symfonickou báseň Prokletý lovec napsal Franck v roce 1883 podle balady německého básníka Gottfrieda Augusta Bürgera, představitele hnutí Sturm und Drang. Orchestrace tragického příběhu evokuje temnou, fantaskní atmosféru démonické honby, kromě typického zvuku lesních rohů zde uslyšíme varovné zvony. Premiéra skladby se konala v březnu roku 1883 v Salle Érard v Paříži pod taktovkou Édouarda Colonna a její okamžitý úspěch byl jedním z mála ve skladatelově kariéře.

Symfonické variace pro klavír a orchestr věnoval Franck roku 1885 klavírnímu virtuosovi Louisi Diémerovi poté, co sólista rok před tím premiéroval jeho symfonickou báseň Les Djinns. Diémerův žák Alfred Cortot výstižně popsal dílo jako „tři různé poetické stavy“, dodejme, že mimořádně zdařilá skladba je výtečnou ukázkou Franckovy práce s cyklickou formou, v níž vychází z pozdního Beethovena a také z Lisztových skladeb. Klavír a orchestr tu sdílejí zcela rovnocenně vývoj hudebních myšlenek, které plynou od začátku do konce bez přerušení. Diémer variace premiéroval spolu se Société nationale de musique v květnu 1886 pod skladatelovým vedením.

O dvacet let později Claude Debussy (1862–1918) napsal jedno ze svých nejznámějších děl, La Mer, ambiciózní, inovativní a na svou dobu nesmírně progresivní kompozici. Sluší jí více označení tři symfonické skici než symfonická báseň. Skladba zobrazuje moře, jež Debussyho fascinovalo od dětství, promítá se do ní též jeho vášeň pro výtvarné umění, zejména láska k dílu Josepha Turnera (1775–1851), který podle něj dokázal nejlépe vyjádřit tajemno, a Kacušiky Hokusaie (1760–1849), jehož proslulý dřevoryt Velká vlna u pobřeží Kanagawy z cyklu 36 pohledů na horu Fudži si skladatel zvolil pro obálku partitury.

Inovativní je Debussyho práce s rytmem, tempem a zejména barvami nástrojů: skoro až výbušná tektonická proměnlivost, harmonie, jež se přelévá jako odstíny malby velkého plátna, akordy, které jsou často nerozvedené, jako by neměly kde „spočinout“, nebo krátké motivy rozvíjející se pomocí sólových vstupů odvozováním z motivů předešlých. Ve střední, scherzové části využije autor neevropskou modalitu, v bohaté skupině perkusí zazní mimo jiné tam-tam a zvonkohra.

Tato mistrovská hudební imprese vznikala za dramatických okolností skladatelova rozvodu, skladbu Debussy dokončil v roce 1905 ve městě Eastbourne na jihoanglickém pobřeží, když byl již podruhé ženatý, premiéra se uskutečnila v říjnu téhož roku v Paříži, Orchestre Lamoureux řídil Camille Chevillard. Kritika dílo zpočátku nepřijímala, někomu se zdálo, že v hudbě vůbec není moře poznat nebo že je málo velkolepá, úspěch přišel o tři roky později v Paříži a v Londýně.

Program k oslavě 200. výročí Franckova narození zakončí jeho jediná symfonie a také nejčastěji prováděná skladba, Symfonie d moll. Novátorské dílo je výtečnou ukázkou mísení francouzských a německých vlivů v podobě cyklické formy, kdy se důležitá témata objevují ve všech částech skladby, jež je na svou dobu nezvykle třívětá. Autor ji věnoval svému slavnému studentovi Henrimu Duparcovi. Kvůli protiněmeckým náladám v souvislosti s francouzsko-německou válkou v roce 1871 se premiéra nemohla uskutečnit prostřednictvím Société nationale de musique, jejímž členem byl také Franck, konala se tedy v únoru 1889 v podání orchestru Pařížské konzervatoře s dirigentem Julesem Garcinem. Ač byly poté reakce kritiky rozporuplné, stala se symfonie trvalou součástí koncertního repertoáru a doposud byla nesčíslněkrát natočena.

Za emblematické se považují snímky Pierra Monteuxe s Chicago Symphony Orchestra, Charlese Dutoita s Montréal Symphony Orchestra, Semjona Byčkova s Orchestre de Paris nebo živá historická nahrávka Vídeňských filharmoniků s Wilhelmem Furtwänglerem z roku 1945.