Již po prvním veřejném vystoupení Londýnského symfonického orchestru (London Symphony Orchestra, LSO) v roce 1904 psaly britské Timesy o „velkolepém zvuku a nezapomenutelném dojmu z koncertu“. Od té doby se toto prestižní londýnské symfonické těleso, jež si získalo miliony fanoušků nejen díky koncertům, ale rovněž soundtrackům k filmovým trhákům Hvězdné války, Statečné srdce, Notting Hill nebo Harry Potter, vypracovalo pod uměleckým vedením osobností jako André Previn, Claudio Abbado, Michael Tilson Thomas nebo sir Simon Rattle do absolutní světové špičky mezi nejlepší orchestry světa. Na Pražském jaru vystoupil LSO poprvé v roce 1965 se sirem Georgem Soltim a naposledy v roce 2005, kdy se sirem Colinem Davisem festival Smetanovou Mou vlastí zahájil. Do Prahy se tak vrací po dvaceti letech a představí tu s novým šéfdirigentem sirem Antoniem Pappanem program spojující hudbu Hectora Berlioze, Karola Szymanowského a Richarda Strausse. Sólistkou večera bude hvězdná Lisa Batiashvili, houslistka „s čistým, nádherným tónem a skvělou technikou,“ jak popsaly její hru The New York Times. „Mám to štěstí, že jsem s Lisou Batiashvili spolupracoval při mnoha příležitostech,“ říká Pappano. „Ať hraje cokoliv, od Čajkovského po Sibelia, od Szymanowského po Bartóka, vnese do všeho, čeho se dotkne, vášeň, fantazii a zářivý zvuk.“
Londýnský symfonický orchestr zakončí svůj pražskojarní večer symfonickou básní Život hrdinův Richarda Strausse (1864–1949). „Pro orchestr je to dílo velmi důležité, autobiografické, které vypráví nejen o skladateli, ale také o jeho ženě a do jisté míry i o jejich domácnosti,“ říká o díle Antonio Pappano, který do Prahy přijede v závěru své první sezony na pozici šéfdirigenta LSO. Má za sebou dvacet dva let na postu hudebního ředitele Královské opery Covent Garden a pyšní se také titulem emeritního hudebního ředitele Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia z Říma, se kterým exceloval na Pražském jaru 2015. „Manželka je vykreslena prostřednictvím houslového sóla koncertního mistra. Je to velmi neobvyklá postava – rozmarná, složitá a sentimentální, ale mají se moc rádi,“ přibližuje dále skladbu Pappano. „Podobně jako pro Mahlera je i pro Strausse v návaznosti na Wagnera důležité zachytit hrdinu překonávajícího překážky, ať jsou jakékoliv. Straussův Život hrdiny tak zobrazuje nejrůznější boje. Máme tu dokonce hudební scénu, ve které ošklivé zvuky orchestru znázorňují dobové kritiky, kteří kousají, zraňují a svými názory způsobují umělcům šrámy. A Strauss se tím samozřejmě baví.“ Skladba zcela ve stylu pozdního romantismu vyžaduje obrovské obsazení orchestru, mimo jiné osm lesních rohů, pět trubek, bohatou sekci bicích nástrojů a přes šedesát smyčců. LSO – jeden z nejočekávanějších orchestrů Pražského jara 2025 – se představí 29. května ve Smetanově síni Obecního domu v plné síle a lesku!