Barvité a možná nečekané spojení českých a francouzských skladeb, které mohly znít v prostředí salonu poloviny 19. století, přiblíží recitál dvou umělců spojených – kromě velké repertoárové flexibility – zřetelnou náklonností k historicky poučené interpretaci. „Zkoušela jsem si představit, jak asi vypadal domácí salón pražské zámožné rodiny, třeba v činžovním domě na Karlově náměstí nebo na Malé Straně v polovině 19. století. Uprostřed obývacího pokoje stál nejspíš klavír. Mohl to být třeba dvořákovský Bösendorfer nebo nástroj starší. Proč ne rovnou romantický kladívkový klavír, jehož poetický zvuk se dokonale hodí do komorních prostor a ideálně se pojí s lidským hlasem?“ ptá se mezzosopranistka Markéta Cukrová. V tomto salonu poloviny století se prostřednictvím písní a klavírních děl setkají český skladatel Antonín Dvořák, jeho předchůdce a nejvlivnější osobnost hudební Prahy první poloviny 19. století Václav Jan Tomášek s francouzskými kolegy Hectorem Berliozem a Césarem Franckem. „Berlioz se s Tomáškem během své návštěvy Prahy skutečně setkal,“ uvádí dramaturg Pražského jara Josef Třeštík. „Od Franckova narození zase uplyne v roce 2022 rovných 200 let a jeho hudba bude procházet řadou programů napříč celým festivalem,“ dodává.
Dvořákovu tvorbu na programu zastoupí Písně op. 2, tedy přepracovaný cyklus Cypřiše, Tomáškovu pak výběr z jeho klavírních Eklog, v nichž autor plně přijal ducha romantismu. Zazní také evokativní Letní noci Hectora Berlioze s doprovodem klavíru. Francouzský autor cyklus komponoval na texty svého přítele, básníka a člena pařížské bohémy Théophila Gautiera. Dnes jsou Letní noci známé ve skladatelově orchestraci, která nadlouho předběhla další orchestrální písňové cykly, kupříkladu od Gustava Mahlera nebo Maurice Ravela. Celý program pak doplní Preludium, fuga a variace op. 18, Césarem Franckem komponované původně pro klavír a harmonium. „Víme, že v pražských salónech poloviny 19. století hrával sám Dvořák a ze světa proudily novinky soudobých skladatelů,“ říká ke koncepci programu Cukrová a dodává: „Jsem moc ráda, že v Praze vůbec poprvé zazní Dvořákovy písně v možná překvapivé kombinaci s kladívkovým nástrojem a v sousedství Berliozových Letních nocí a vzácně uváděných písní Césara Francka. V estetice všech tří romantiků nacházím mnoho společného. V úžasu nad monumentalitou oratorií a symfonií vrcholného romantismu je dobré si připomínat křehký zrod této epochy, zvukovou barevnost, lyriku a citovost komorní tvorby.“
Mezzosopranistka Markéta Cukrová je na české hudební scéně nepřehlédnutelná. Nejen že dokáže zaujmout svými výkony v hudbě leckdy neznámé, ale také umí o zpěvu poutavě hovořit, promýšlet souvislosti a předávat své zkušenosti dál. Díky tomu je vyhledávanou pedagožkou, zejména na letních kurzech, ale také dramaturgyní a příležitostnou publicistkou. Nedávno také vyšel její překlad knihy Skutečný zpěv od renomované hlasové pedagožky Margreet Honig. To vše zvládá vedle své čilé koncertní a operní kariéry.
Komorním partnerem na kladívkový klavír je Gottlieb Wallisch. Pochází z vídeňské hudební rodiny. Coby zázračné dítě byl přijat na vysokou hudební školu ještě před dovršením sedmého roku. Debutoval jako dvanáctiletý ve Zlatém sále Musikvereinu, když pod taktovkou Yehudiho Menuhina zahrál Beethovenův Císařský koncert.