Cink a lidský hlas. Pro mnohé neznámá kombinace. Podle Hany Blažíkové a Bruce Dickeyho kombinace doslova dechberoucí. Breathtaking Collective je soubor hudebníků usilující o jediné – dokázat posluchačům, jak bohaté hudební i zvukové zážitky dokáže vytvořit lidský hlas v kombinaci s unikátním dechovým nástrojem. Bruce Dickey se rozhodl svůj život zasvětit zvláštnímu nástroji zakřiveného tvaru, který má svůj původ již ve středověku a největšího rozkvětu se dočkal v 16. a 17. století.
Cink upoutává nejenom svým nezaměnitelným tvarem, ale také svým zařazením na pomezí dřevěného a žesťového nástroje. Materiálem je dřevo, ale hraje se pomocí nátrubku. Během 19. století se cink z hudební scény vytratil a ve svém dočasném vyhnanství čekal na svou renesanci do poloviny minulého století. Koncem 70. let to byl právě Dickey, kdo se o to zasloužil. Věrozvěst atypického instrumentu sdílel svou vášeň se studenty basilejské Scholy Cantorum, na které pedagogicky působil přes 40 let.
Během své dlouhé kariéry Dickey spolupracoval s mnoha významnými představiteli historicky poučené interpretace, například s Gustavem Leonhardtem, Nikolausem Harnoncourtem, Jordim Savallem a mnoha dalšími.
V roce 2014 se v pomyslném seznamu pozoruhodných umělců objevila také sopranistka Hana Blažíková, mimořádná osobnost na poli staré hudby. Blažíková se narodila v Praze a od dětství zpívala ve sboru Radost Praha. Se sólovým zpěvem nespěchala. „Myslím si, že by člověk měl strávit mládí v pěveckém sboru“, nechala se slyšet pěvkyně, „počkat, až hlas vyzraje, a teprve potom se věnovat sólové dráze.“ Blažíková prošla studiem zpěvu i muzikologie, pravidelně se účastnila různých interpretačních kurzů. Spojení všech těchto aktivit jí dovolilo proniknout hluboko do světa staré hudby a historicky poučené interpretace.
V letech 2010 a 2013 se zúčastnila věhlasného turné s Bachovými Matoušovými pašijemi, které uspořádal slavný dirigent Philippe Herreweghe. Vynikající belgický umělec si Blažíkovou oblíbil a opakovaně ji zve ke spolupráci. Na svém kontě má spolupráci s celou řadou významných ansámblů, které se věnují interpretaci barokní, renesanční i středověké hudby. V roce 2017 byla jednou ze sólistek projektu Johna Eliota Gardinera Monteverdi 450, v rámci nějž vystoupila v operách Claudia Monteverdiho na celém světě. Blažíková také hraje na gotickou harfu. „Začít chodit na harfu byl jeden z nejlepších nápadů, které jsem kdy v životě měla,“ říká k tomu. Spojení lidského hlasu a harfy Blažíkové vždycky připadalo jako krásná zvuková kombinace.
Projekt Pražského jara přinese v rámci jediného dne tři koncerty těch nejlepších českých i zahraničních hudebníků specializovaných na historicky poučenou interpretaci staré hudby.
Program koncertu je sestaven z děl, které ansámbl v minulosti vydal na svých dvou deskách, a soustředí se na repertoár staré i té nejnovější hudby napsané přímo na objednávku souboru.