Pondělní koncert Pražského jara s trojí dedikací
Dedikace k 70. výročí založení Státu Izrael, Leonardu Bernsteinovi a Rudolfu Pekárkovi
Pražské jaro se pondělním koncertem připojuje k oslavám 70. výročí založení Státu Izrael. Když 14. května 1948 vyhlásil Izrael nezávislost, jedním z prvních umělců, kteří tam krátce po jeho vzniku zavítali, byl dirigent a skladatel Leonard Bernstein. Na srpen letošního roku připadá 100. výročí jeho narození a s Pražským jarem je spojen začátek jeho kariéry – vždyť na prvním ročníku festivalu v roce 1946 se odehrál jeho evropský debut.
V Izraeli nalezli nový domov mnozí, kteří přežili vyhlazovací program nacionálního socialismu. Na ně myslel Arnold Schönberg, když v exilu ve Spojených státech komponoval svou kantátu Ten, kdo přežil Varšavu, která pondělní koncert otevírá.
V programu následuje houslový koncert Felixe Mendelssohna Bartholdyho, jednoho z nejvýznamnějších německých skladatelů období romantismu. Narodil se do rodiny významného židovského bankéře. „Devatenácté století přineslo židovstvu dosud nepoznané liberální a tolerantní prostředí, antisemitismus však číhal v posměšných pamfletech, karikaturách, křivých pohledech a koncentroval síly k novým útokům. Snad i s vědomím jeho stále přítomného latentního nebezpečí konvertoval Mendelssohnův otec roku 1822 k protestantismu a nechal pokřtít i své děti,“ uvádí muzikoložka Vlasta Reittererová. Nacionálněsocialistická cenzura o sto let později umlčovala nejen současné skladatele, kteří rasově a ideologicky nevyhovovali, ale také skladatele minulosti; jejich díla zmizela z koncertního repertoáru, knihoven i knihkupectví a měla být odsouzena k zapomnění. To je i případ tvorby Felixe Mendelssohna Bartholdyho, jehož jméno se tak stává dalším spojovníkem programu tohoto koncertu. Sólistou bude rezidenční umělec letošního Pražského jara – Julian Rachlin.
Koncert uzavírá Bernsteinova Třetí symfonie, které dal podtitul Kaddish, použil židovskou modlitby za zemřelé. Modlitbu v hebrejštině doplnil o vlastní anglický text, skladbu dokončil roku 1963. Když 22. listopadu toho roku přišla zpráva o atentátu na prezidenta J. F. Kennedyho, věnoval dílo jeho památce. Pěveckého partu této Bernsteinovy symfonie se ujme sopranistka Pavla Vykopalová, náročného partu recitátora se zhostí Vladimír Polívka.
Tímto koncertem Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK připomíná zároveň svého zakladatele, dirigenta Rudolfa Pekárka (1900–1974), za okupace vězněného nacisty a donuceného pod tlakem nové politické moci, která v Československu zavládla roku 1948, opustit vlast; nové uplatnění našel v Austrálii jako dirigent Symfonického orchestru v Queenslandu.
Dirigenta Leonarda Slatkina zastoupí Tomáš Brauner
Dirigentem pondělního koncertu měl být americký dirigent Leonard Slatkin, který byl z důvodu vážného chirurgického zákroku nucen odříci toto své vystoupení. Program zůstává beze změn, Leonarda Slatkina zastoupí dirigent Tomáš Brauner (ten byl ostatně projektu účasten od samého počátku, neboť byl panem Slatkinem pověřen, aby připravil Bernsteinovu symfonii). Tým Pražského jara přeje panu dirigentovi brzké uzdravení a těší se na další spolupráci.
Pražský rodák Tomáš Brauner patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace. Absolvoval Pražskou konzervatoř (hra na hoboj a dirigování) a Hudební fakultu AMU (dirigování) a dále stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose v Aténách.
V současné době je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie a hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Pravidelně spolupracuje s předními symfonickými orchestry (Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Slovenská filharmonie, Janáčkova filharmonie Ostrava ad.) a operními domy (Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Státní opera Praha, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě). Byl hostem prestižních mezinárodních festivalů (Bad Kissingen, Festival Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchen, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Český Krumlov), v Palacio de Bellas Artes v Mexico City dirigoval Janáčkovu Její pastorkyňu.
Julian Rachlin
Se svrchovaným hudebním uměním Juliana Rachlina (nar. 1974), rezidenčního umělce letošního Pražského jara, se festivaloví posluchači setkají čtyřikrát. „Nepatřím k těm, kteří vystoupí s Čajkovského nebo Brahmsovým koncertem a pak čekají, až je budou hrát příště znovu. Ať hraji na housle, violu, ať učím nebo diriguji, to všechno je o hudbě, je to život v hudbě, který pro mě znamená být neustále zvídavý a nechávat se inspirovat novými podněty,“ řekl Rachlin v březnu 2016 v rozhovoru s Laurencem Vittesem pro časopis Strings.
Když byly Julianovi čtyři roky, rodiče s ním emigrovali do Vídně. Jako zázračné dítě studoval housle na Vídeňské konzervatoři Borise Kuschnira a soukromě u Pinchase Zukermana. Na svůj talent upozornil téměř raketově, když jej po vítězství v soutěži Eurovize roku 1988 pozval Lorin Maazel k vystoupení do Berlína s Orchestre National de France a na následné turné po Evropě a Japonsku s Pittsburskými symfonickým orchestrem. Vzápětí debutoval jako nejmladší sólista v historii s Vídeňskými filharmoniky, které řídil Riccardo Muti. Pražské jaro hostilo tehdy devatenáctiletou vycházející hvězdu v roce 1993, hrál Sibeliův houslový koncert. Na Pražském jaru v roce 2015 byli posluchači svědky jeho provedení Šostakovičova Prvního houslového koncertu s Petrohradskou filharmonií a Jurijem Těmirkanovem, které se zapsalo zlatým písmem do festivalové historie.
K viole jej přivedl Pinchas Zukerman. Od roku 2000 si začal Rachlin systematicky budovat violový repertoár, který dnes zahrnuje všechna stěžejní sólová a komorní violová díla. Nechybí v něm ani Dvořákův violoncellový koncert v transkripci pro violu. Na svých recitálech, většinou se svým stálým hudebním partnerem Itamarem Golanem, střídá oba nástroje bravurně a zcela přirozeně, jeho dlouholetý obdivovatel Krzysztof Penderecki mu věnoval nejednu skladbu pro violu. Kolem roku 2005 se Julian s podporou svých přátel Zubina Mehty, Daniela Gattiho a Marisse Jansonse začal vážně zabývat dirigováním. Na doporučení Jansonse studoval tuto profesi šest let ve Vídni u své matky Sophie Rachliny, vynikající sbormistryně a korepetitorky. Dnes Rachlin pohostinsky diriguje významné orchestry, už třetí sezonu je hlavním hostujícím dirigentem Royal Northern Sinfonia v Gatesheadu na severovýchodě Anglie a v září 2016 podepsal dvouletý kontrakt (2017–2019) s Filharmonií v Turku, nejstarším orchestrem ve Finsku, jako jeho hlavní hostující dirigent. „Pouhé“ pódiové vystupování ale Rachlinovi nestačí. Už od svých 25 let vyučuje na Soukromé univerzitě hudby a umění města Vídně, dvanáct let vedl svůj vlastní a velmi populární festival komorní hudby „Julian Rachlin & Friends“ v chorvatském Dubrovníku, nyní se se svým festivalem přemístil do Palma de Mallorca. Rachlin je velký filantrop, jako oficiální Velvyslanec dobré vůle UNICEF se významně a s velkým nasazením angažuje v charitativních, vzdělávacích a humanitárních projektech po celém světě.
Julian Rachlin hraje na vzácné Stradivariho housle z roku 1704 „ex Liebig“ a na violu Lorenzo Storioni z roku 1785.
