Ponořte se do fantazie doby fin-de-siècle
„Pierrota nemůžete nikdy opravdu pochopit a ani nemusíte! Je to obraz z tónů, blízký světu snů,“ říká o skladbě Pierrot lunaire Arnolda Schönberga rezidenční umělkyně Pražského jara 2025, houslistka, performerka a skladatelka Patricia Kopatchinskaja. Na koncertě 17. května v Rudolfinu odloží na pětatřicet minut své housle, aby ukázala také svůj herecký talent v této nesmírně náročné „sprechestimme“ roli.
Postava záhadného, tajemného Pierrota vdechla život komedii dell’arte, hrám slavného Molièra, pantomimickým výstupům českého rodáka Jeana-Gasparda Deburau až po snová, lehce výstřední díla dekadentních básníků a symbolistů fin-de-siècle. Arnold Schönberg se jím nechal inspirovat v roce 1912, když využil texty francouzského symbolisty Alberta Girauda v překladu excentrického německého básníka Otty Ericha Hartlebena. Schönbergův Pierrot lunaire patří k nejžádanějším projektům Patricie Kopatchinské. Slavila s ním úspěch ve spolupráci se členy Berlínských filharmoniků, Göteborských či Montrealských symfoniků, Asko/Schönberg Ensemble v Rotterdamu nebo v nedávné době v pařížském muzeu Louvre. Do Prahy přijede s fantastickými instrumentalisty, se kterými toto průlomové dílo 20. století nahrála pro label Alpha Classics.
Vedle Pierrota zazní ještě další tři pozoruhodné skladby stylově mnohotvárné první poloviny minulého století, ve kterých se „PatKop“ opět ujme svých houslí: Příběh vojáka Igora Stravinského přinášející podobenství o člověku, jenž vymění své housle s ďáblem za kouzelnou knihu slibující neomezené bohatství, Bartókovy Kontrasty, ve kterých Koparchinskaja využije nestandardně přeladěný nástroj, a Jeu (Hra) ze Suity pro housle, klarinet a klavír Daria Milhauda.
Schönbergův „solar plexus hudby počátku 20. století“, jak nazval Pierrota lunaira Igor Stravinskij, je zkouškou lidské fantazie. Chcete-li otestovat tu vaši, přijďte 17. května do Rudolfina!
