Výběr z 32 klavírních sonát Ludwiga van Beethovena, za jejichž nahrávku byl Igor Levit nominován na cenu Grammy. Slavná Bouře, strhující Valdštejnská a zážitkový Beethoven pass k tomu!
#MeetBeethovenLive
Klavír byl můj život, můj přítel, s nímž jsem udržoval vášnivý i něžný vztah, jehož ústy jsem komunikoval se světem. Dvaatřicet sonát, které jsem pro něj napsal, říká mnoho o mém životě. Vyznával jsem jimi lásku, ulevoval si od strachu a zoufalství, filozofoval nad smyslem života.
1796 | Sonáta č. 1 f moll op. 2 č. 1
První tři sonáty vydané jako opus dva v roce 1796 jsem věnoval svému učiteli Haydnovi. Upřímně? Bylo to spíše ze slušnosti, moc mě toho nenaučil, a navíc během lekcí pravidelně popíjel čokoládu, což mi bylo z duše protivné. Sonáta č. 1 f moll má v sobě vášeň, kterou jsem později vložil do své Appassionaty. Proto se jí také tak přezdívá: Malá Appassionata.
„Beethoven touto sonátou vystoupil z davu a zvolal: ‚ICH bin da!‘ (Tady jsem JÁ) a slovo ‚JÁ‘ napsal velkými písmeny, s šesti vykřičníky.“ (Igor Levit)
1802 | Sonáta č. 17 d moll op. 31 č. 2 „Bouře“
Bouři jsem dopsal v roce 1802. Název dostala podle stejnojmenné Shakespearovy hry, neboť jsem prý před svým sekretářem Schindlerem prohlásil, že mou sonátu pochopí, přečte-li si Bouři. Upřímně, později jsem si na to už nevzpomínal, ale název je to dobrý. Vášnivá hudba! Ještě teď se chvěji, když si na ni vzpomenu. Klid se střídá s divokostí, smíření se zápasem. Předzvěst mé Třetí a Páté symfonie.
„Jedna z nejtragičtějších a nejbrutálnějších sonát, které kdy Beethoven napsal.“ (Igor Levit)
1804 | Sonáta č. 21 C dur op. 53 „Valdštejnská“
V roce 1803 jsem získal nový klavír značky Érard, který mi otevřel úplně nové zvukové světy. Jen si představte ty úžasné možnosti robustnější anglické mechaniky a nohama ovládaných pedálů namísto pák ovládaných kolenem! V závěrečném Rondu jsem propadl úplnému šílenství a vepsal do něj nespočet trylků, rychlých běhů a oktávových glissand. „První a poslední věta patří k nejbrilantnějším a nejoriginálnějším skladbám, za které jsme tomuto mistrovi vděčni, jsou však také plné podivných výstředností a jejich provedení je velmi náročné,“ psalo se po premiéře v Allgemeine Musikalische Zeitung. Z velké vděčnosti jsem tuto sonátu věnoval svému příteli a mecenáši Ferdinandovi z Valdštejna. To on rozpoznal můj talent, podpořil mě v odchodu do Vídně, seznámil s Haydnem a pomohl mi proniknout do vyšší vídeňské společnosti. Vděčím mu opravdu za hodně.
„Ze všech klavírních skladeb, které jsem kdy hrál, je pro mě tato tím největším darem. Jestli jsem kvůli něčemu studoval, tak kvůli této sonátě.“ (Igor Levit)
1809 | Sonáta č. 25 G dur op. 79 „Kukačka“
A ještě vidím, že pan Levit zařadil do programu mou Kukačku! Osvěžující sonáta. Má nejkratší. Druhá věta údajně připomíná duet milenců uprostřed noci na benátské gondole…
„Překvapivě jedna z nejvtipnějších a nejvýraznějších sonát celého cyklu. Rozkošná, téměř snová skladba plná elánu.“ (Igor Levit)
Igor Levit – rezidenční umělec Pražského jara 2027
The New York Times ho titulují jako „nejdůležitějšího pianistu své generace“, Berliner Morgen Post zase jako „mistra krásného, poetického zvuku a jemného cantabile“. Rodáka z Nižného Novgorodu, jehož rodina emigrovala do Německa, když mu bylo osm, katapultoval na světová koncertní pódia úspěch v Mezinárodní soutěži Arthura Rubinsteina v roce 2005, kdy se jako její nejmladší účastník v historii stal nejen jejím laureátem, ale posbíral i několik dalších cen, včetně Ceny diváků. Mnoho prestižních ocenění získal také za své nahrávky: Opus Klassik, „Umělec roku“ časopisu Gramophone, „Recording Artist“ Musical America nebo „Nahrávka roku“ BBC Music Magazine.
Ve svých třiatřiceti letech ještě posílil své světové renomé streamovanými „domácími“ koncerty během koronavirové krize. Hned ten první přilákal 350 000 posluchačů, k nimž se během padesáti tří večerů připojily další statisíce fanoušků z celého světa. Vedle klasiky jim Levit servíroval také soul, jazz, rock, dvacetihodinovou skladbu Erika Satieho Vexations nebo hudbu amerického avantgardisty Mortona Feldmana. Série se stala tak populární, že jeden z koncertů byl dokonce přenášen z paláce Bellevue, sídla německého prezidenta. Za tento projev občanské angažovanosti, stejně jako za své nasazení v boji proti antisemitismu, byl Levit na podzim roku 2020 vyznamenán Řádem za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Občan. Evropan. Klavírista.
Pořádá koncerty pro uprchlíky, angažuje se v otázkách ochrany životního prostředí, otevřeně se vyslovuje proti antisemitismu a xenofobii. V roce 2018 vrátil cenu ECHO Klassik na protest proti ocenění raperů Kollegaha a Farida Banga, kteří na svém albu zhudebnili antisemitské texty, a když v roce 2019 spáchal neonacista Stephan Balliet smrtící útok před synagogou v Halle, využil Levit své účasti na předávání prestižní Beethovenovy ceny a vyslovil se proti pravicovému extremismu. Sám pak musel čelit výhrůžkám smrtí a vystupoval s ozbrojenou policejní ochranou. „Nechci být jen člověk, co hraje na klávesy,“ uvedl v jednom z rozhovorů. Nemá řidičák, jezdí na kole a miluje tištěné noviny a časopisy. Když se ho v jednom rozhovoru zeptali, jakými písněmi by charakterizoval sám sebe, odpověděl: Blackstar od Davida Bowieho, Treaty od Leonarda Cohena a The Way I Am od Eminema. V té se mimo jiné zpívá: „Jsem takový, jaký jsem. Jinak to prostě nedokážu.“ Levit je jednoduše svůj a dokládá to v každém vystoupení. Jeho specifický přístup k hudbě a nevyčerpatelná chuť objevovat něco nového jsou až nakažlivé. „Když vidím zavřené nebo jen trochu pootevřené dveře, chci jimi projít. Nechci zůstat tam, kde jsem. Nemyslím v rámci hranic, myslím v procesech.“
Beethovenova a Brahmsova klavírní tria ve špičkovém provedení Igora Levita, Renauda Capuçona a Julie Hagen a Beethoven pass plný zážitků k tomu!
Trojitý debut Ádáma Fischera, v němž se potká temperament skladeb Ludwiga van Beethovena s elegantní hudbou Josepha Haydna. Se vstupenkou získáte i zážitkový Beethoven pass.
Meditativní atmosféra nokturna a rezidenční umělec Igor Levit s hudbou Brahmse a Mortona Feldmana, inspirovanou perskými koberci a zříceninou starověkého paláce v Mari