NOVÁ DÍLA MI POMÁHAJÍ POSOUVAT MOŽNOSTI VLASTNÍ TECHNIKY

Antoine Tamestit rezidenčním umělcem Pražského jara 2023.

O viole a violistech koluje v muzikantském prostředí obrovská spousta vtipů a klišé. Představa „méněcenného“ nástroje a hudebníků, jimž „talent nestačil na to, aby se naučili hrát na housle“, je tak rozšířená a zakořeněná, že i dnes, kdy světem křižují velké postavy tohoto nástroje a violový repertoár je už dostatečně rozsáhlý, technicky rozvinutý a obsahově závažný, se mezi hudebníky stále drží. Viola je však úžasný nástroj s podmanivě melancholickým, potemnělým tónem, jak jej již na konci 19. století vybásnil Karel Hlaváček:

Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji
a tichý doprovod k ní pozdě za večera pěji.
Hráč náruživý zádumčivých, sešeřelých nálad,
chci míti divné kouzlo starých, ironických ballad.

S popularitou houslí nebo klavíru viola zatím soupeřit nemůže. O to záslužnější je cíl Pražského jara violu zviditelnit a učinit z ní jeden z dramaturgických fokusů nadcházejícího ročníku festivalu. Vůbec poprvé v historii Pražského jara bude viole věnována Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro, rezidenčním umělcem festivalu bude francouzský violista Antoine Tamestit, pravidelný host na prestižních pódiích, špičkový sólista nejvýznačnějších evropských orchestrů, renomovaný komorní i recitálový hráč, který má na svém kontě dlouhou řadu nahrávek pro přední společnosti s tradičním i objevným repertoárem.

Sólista, komorní hráč i předseda poroty

Antoine Tamestit se se svým nástrojem, postaveným ve Stradivariho dílně roku 1672, a představí na Pražském jaru ve víceru rolí. Spolu s Českou filharmonií pod taktovkou Klause Mäkeläho se ujme sólového partu v jednom ze stěžejních děl violové literatury druhé poloviny 20. století – Violovém koncertu Alfreda Schnittkeho (17. 5). S klavíristou Cédricem Tiberghienem uvede pestrý program ze skladeb německých romantiků Franze Schuberta a Roberta Schumanna a anglických tvůrců různých období – Johna Dowlanda, Benjamina Brittena a Rebeccy Clarke (20. 5.); s houslistkou Isabelle Faust pak nabídne dramaturgicky neméně atraktivní konfrontaci historické hudby (Wolfgang Amadeus Mozart, Monsieur de Sainte Colombe) a historizujících skladeb klasiků 20. století Györgye Kurtága a Bohuslava Martinů (21. 5.). Kromě toho bude předsedat porotě violové soutěže Pražského jara. A právě všech sedm violistů, kteří tvoří violovou porotu, se sejde na jednom podiu na speciálním koncertě v Anežském klášteře (13. 5.).

Antoine Tamestit se narodil v roce 1979 v Paříži jako syn skladatele Gérarda Tamestita. V dětství se začal učit hrát na housle, ale pod vlivem poslechu Bachových Suit pro sólové violoncello zatoužil po nástroji s hlubším tónem. Jeho učitelka mu doporučila violu, do níž se Tamestit zamiloval a zůstal u ní natrvalo. Studoval v Paříži a Berlíně u Jeana Sulema, Jesse Levina a Tabey Zimmermann, účastnil se významných soutěží a sklízel na nich jednu cenu za druhou: zvítězil v ARD International Music Competition, v soutěži Williama Primrose, v soutěži Young Concert Artists, obdržel cenu, kterou BBC Radio 3 uděluje nové generaci umělců, cenu nadace Borletti-Buitoni či cenu pro mladé umělce udělovanou Credit Suisse.

Na soutěži Pražského jara ovšem bude již na „druhé straně barikády“. Stane totiž v čele poroty, kterou spolu s ním budou tvořit Tabea Zimmermann, Kristina Fialová, Garth Knox, Pavel Nikl, Cynthia Phelps a Lars Anders Tomter. O složení poroty a jejích hodnotících prioritách se vyjádřil: „Je skvělé, že jsme dokázali dát dohromady mezinárodní porotu – věrohodnou sestavu renomovaných violistů nejvyšších uměleckých kvalit, nejlepších hráčů na violu na světě, kteří se věnují různým aktivitám, přicházejí z různých kultur, mají různá vzdělání, jsou různého věku.“

„Jsou to sólisté, komorní či orchestrální hráči, výborní pedagogové, kteří toho hodně zažili, lidé z různých koutů světa i z České republiky. Myslím, že budeme velmi spravedliví, že budeme mít různé pohledy na soutěžící, což je ta nejlepší cesta, jak najít mladé naděje. Důležité také bylo vytvořit vhodný program, který by byl výzvou: aby byl náročný z hlediska virtuozity, lyričnosti, zvukové kvality, hledání nových barev, různých stylů od baroka po současnou hudbu, abychom zjistili, jak se soutěžící dokážou přizpůsobit hraní s orchestrem pod taktovkou dirigenta nebo bez dirigenta, s klavírem, sólo…“ říká Antoine Tamestit.

Na tělo

Těžištěm sólového violového repertoáru jsou skladby 20. století. Tamestit si však uvědomuje potřebu vzniku děl nových. Jeho spolupráce se současnou skladatelskou špičkou je oboustrannou výzvou – je to výzva pro tvůrce, který má k dispozici interpreta prakticky neomezených možností, a je to výzva i pro Tamestita, aby své možnosti nechal vést/usměrnit skladatelským záměrem.

„Vždycky mě zajímala práce s žijícími autory,“ říká k tomu. „Člověk se jich může zeptat na to, co se jim honilo hlavou, když psali svou hudbu. Očima, gesty a slovy mohou vysvětlit každou notu, což je velmi zajímavé. Ne všichni skladatelé jsou výřeční, ale je fascinující pokusit se odhalit, co se odvíjí v jejich mysli. Nová díla mi pomáhají posouvat možnosti vlastní techniky. Dokud skladatel neposune hranice výšky, rychlosti nebo zvuku, těžko si člověk ty možnosti dokáže představit. Pak to zkusí a zjistí, že to jde. Objevuje paletu barev a technik, o jejichž existenci předtím netušil, a to mu pak pomáhá i v jiné hudbě. Doporučuji studentům hry na violu, aby se tomu začali věnovat co nejdříve. Nám je již přáno, že se píše stále více skladeb, takže nemusíme pořád objednávat novinky – je také dobré podívat se na již existující moderní skladby a znovu interpretovat to, co již bylo provedeno.“

Jedním z dosud nejvýznamnějších a nejúspěšnějších děl zkomponovaných přímo pro něj je Violový koncert německého skladatele a klarinetisty Jörga Widmanna, který byl rezidenčním umělcem Pražského jara v roce 2021. Tamestit jeho koncert uvedl ve světové premiéře s Orchestre de Paris pod taktovkou Paava Järviho v roce 2015 a krom dalších provedení s řadou špičkových evropských orchestrů dále se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Danielem Hardingem natočil na CD pro prestižní společnost Harmonia Mundi. Nahrávka byla vybrána jako Editor’s Choice v časopise BBC Music Magazine a v roce 2019 v tomtéž periodiku získala první cenu.

Widmann svůj koncert napsal Tamestitovi „na tělo“: s vědomím jeho divadelně výrazových schopností jej vymanil z tradičního statického postavení sólisty před orchestrem a do partu mu vepsal instrukce, které po Tamestitovi vyžadují pohyb po scéně, quasi hereckou akci či dokonce hlasový projev.

Z dalších světových premiér a prvních nahrávek, pod nimiž je Tamestit podepsán, vzpomeňme La Nuit Des Chants Thierryho Escaiche (2018), Koncert pro dvě violy (2008), který pro něj a Tabeu Zimmermann zkomponoval francouzský autor Bruno Mantovani, Remnants of songs… an Amphigory (2009) a Weariness heals wounds I (2014) rakouské skladatelky Olgy Neuwirth či skladbu Sakura, kterou mu napsal otec Gérard Tamestit. Za zmínku stojí, že Sofia Gubajdulina, legendární skladatelka tatarského původu, pro něj roku 2015 přepracovala svůj Violový koncert, jehož původní verze vznikla bezmála o dvě dekády dříve pro Jurije Bašmeta.

Antoine Tamestit à Paris en octobre 2016

Schnittke, Schubert a Mozart

Na Pražském jaru Tamestita uslyšíme ve Violovém koncertu Alfreda Schnittkeho (1934–1998), generačního souputníka Sofije Gubajduliny. Dílo napsané taktéž pro Bašmeta Schnittke dokončil roku 1985, ve svém vrcholném polystylovém období. Věčný boj dobra a zla, ve Schnittkeho hudbě všudypřítomný, v tomto díle vyznívá beznadějně, což souhrou okolností jako by předpovědělo tragický osud skladatele, jehož krátce po dopsání koncertu postihla první těžká mrtvice – rodinné dědictví.

„Schnittkeho koncert jsem poprvé studoval pro mnichovskou soutěž v roce 2004,“ vzpomíná Tamestit. „Bylo to velmi specifické, protože jsem se připravoval pod minimálním pedagogickým dohledem. Pár postřehy mi přispěli Tabea Zimmermann nebo Jurij Bašmet, ale obecně jsem se snažil najít si klíč k této skladbě sám. Přemýšlel jsem o každém detailu, o každé frázi, větě, o tom, co jimi chci říct, a tím odhalit osobnost Schnittkeho a co on chtěl říct touto hlubokou, silnou skladbou, která pojednává o bolesti, smutku, zoufalství, o boji s nimi, o boji o místo na tomto světě…“

V únoru 2017 Antoine Tamestit natočil spolu s klavíristou Cédricem Tiberghienem svůj první titul pro Harmonia Mundi, který nesl název Bel Canto: The Voice of the Viola a který byl výsledkem dlouholetého přátelství a umělecké spolupráce, založené na velmi blízkém pohledu na hudbu, který na vlastní kůži zakusí i návštěvníci Pražského jara. První polovina recitálu dua bude sestávat ze dvou slavných děl německých romantiků – Arpeggione Franze Schuberta a Märchenbilder Roberta Schumanna; druhá polovina zasvěcená anglické hudbě poslouží – Tamestitovými slovy – jako symbolická připomínka dvou někdejších význačných violistů z Velké Británie, Angličana Lionela Tertise a Skota Williama Primroseho, kteří inspirovali řadu skladatelů. „Zahrajeme Brittenovu Lachrymae, inspirovanou barokní a renesanční hudbou převedenou do současného světa; publikum bude jistě překvapeno, jak blízko k sobě má hudba 17. a 20. století. Uvedeme také Sonátu, jejíž autorkou je Rebecca Clark, sama vynikající violistka. Její skladba je možná nejzásadnějším dílem v našem repertoáru: je to impozantní freska, mistrovské dílo, které trvá 35 minut, dává vyniknout širokým možnostem violy i klavíru a inspiraci čerpá z impresionismu Debussyho (samotné Clarkové se někdy přezdívalo madam Debussyová), ze staré hudby a taky z anglických a irských lidových melodií.“

Další osobností, se kterou Antoine Tamestit v současné době rozvíjí pravidelnou spolupráci, je houslistka Isabelle Faust. Opakovaně spolu hráli Mozartovu koncertantní symfonii, s dalšími hudebníky provedli Schumannův klavírní kvintet a kvartet, v plánu mají Schubertovu komorní hudbu či Schönbergovu Zjasněnou noc. „Pracujeme na spoustě projektů, ve kterých se snažíme hudebně přiblížit jeden druhému, učit se jeden od druhého, vzájemně se inspirovat. Isabelle má vytříbený, citlivý způsob hry, jedinečný zvuk, ona sama je inspirativní osobností,“ říká Tamestit. Ve svém repertoáru mají mimo jiné dvě Mozartova dua, která uvedou na Pražském jaru. „Ve zbytku programu jsme chtěli publikum překvapit,“ doplňuje Tamestit. „Vydáme se do baroka za nepříliš známým francouzským skladatelem a hráčem na violu da gamba Monsieur de Sainte- Colombem, učitelem známějšího Marina Maraise. De Sainte Colombe pravděpodobně nehrál a netvořil pro velké publikum a dvůr, byl samorostem. I když je to stará barokní hudba, jsou v ní disonance a improvizační momenty, které znějí velmi moderně, je to silná hudba. Dále jsme si vybrali drobné skladby Györgye Kurtága, které publikum vždy překvapí, protože Kurtág píše v podstatě velmi romanticky jako třeba Schumann, ale využívá barevné efekty, harmonie, techniky současné hudby. Jsme také rádi, že můžeme zahrát Tři madrigaly českého skladatele Bohuslava Martinů, které vznikly za jeho pobytu v Americe pro duo Josepha a Lillian Fuchsovy. Je to svým způsobem americká hudba, která ale nezapře vlivy kultury a krajiny země, ze které Martinů přišel. Je úžasné sledovat, jak se Martinů nechal inspirovat kulturou, do níž přibyl, je skvělé cítit, že kultura je možnost cestovat, možnost setkávat se s ostatními kulturami a prolínat je.“

Doplňme, že v koncertní sezoně 2022/2023, jejíž je Tamestitova rezidence na Pražském jaru součástí, čekají tohoto výjimečného umělce dále například „bachovské“ recitály v Japonsku, provedení Widmannova koncertu s Clevelandským orchestrem, četná uvedení Mozartovy koncertantní symfonie s Isabelle Faust, Johnem Eliotem Gardinerem a souborem English Baroque Soloists, spolupráce s Paavo Järvim a curyšským Tonhalle Orchester (Berliozův Harold v Itálii) nebo evropská turné v duu s Isabelle Faust a v triu s Martinem Fröstem a Shaiem Wosnerem.

Vítězslav Mikeš

Viola Sonata no. 1 in F minor, op. 120 no. 1: II. Andante un poco adagio