Debut Pražského jara – Chuhei Iwasaki & Marek Kozák
Kornatka Pastorální
Otakárek Hostinský
zpět na program

Debut Pražského jara – Chuhei Iwasaki & Marek Kozák

Husa / Bořkovec / Dvořák

Datum konání

Středa, 30.5. 2018 od 20.00
Předpokládaný konec koncertu 21.55

Cena

100 - 600 Vstupenky vyprodány
Ilustrace 10
Ilustrace 2

Program

  • Karel Husa: Hudba pro Prahu 1968
  • Pavel Bořkovec: Koncert pro klavír a orchestr č. 2
  • Antonín Dvořák: Symfonie č. 5 F dur op. 76

Interpreti

  • Filharmonie Hradec Králové
  • Chuhei Iwasaki - dirigent
  • Marek Kozák - klavír
Ilustrace 10
Ilustrace 3

Novinka – Mastercard Lounge

Mastercard Lounge

Objednejte si občerstvení na přestávku a vyhněte se frontám! Pro držitele platebních karet Mastercard otevíráme o přestávkách koncertů v Obecním domě salonek Mastercard Lounge se speciálním menu. Obdržíte poukaz, který vás opravňuje pro vstup do jinak uzavřeného salonku.

Více informací zde.

S myšlenkou podporovat mladé dirigenty a dát jim šanci uvést se na mezinárodním fóru přišel před čtyřmi lety předseda Umělecké rady Pražského jara, nedávno zesnulý dirigent Jiří Bělohlávek. „Hodláme pravidelně dávat příležitost talentovaným umělcům představit se v konkurenci nejvypjatější, s nadějí, že takto vytvořená šance se jim může stát tím rozhodujícím odrazovým impulsem do další kariéry,“ uvedl tehdy.

Pro  Debut Pražského jara 2018 byl vybrán mladý japonský dirigent Chuhei Iwasaki, který ovšem už od roku 2007 působí v České republice. Po absolvování Pražské konzervatoře pokračoval ve svých studiích na pražské AMU. Pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry (PKF – Prague Philharmonia, SOČR, Janáčkova filharmonie,…). Se souborem Prague Conservatory Modern, který založil při Pražské konzervatoři, se stal absolutním vítězem rozhlasové soutěže Concerto Bohemia v roce 2016.

Debutový koncert láká jedinečnou dramaturgií s dvěma klenoty české moderní hudby, které v druhé polovině večera doplní Dvořákova Pátá symfonie. Velká očekávání vzbuzuje spojení debutujícího dirigenta s klavíristou Markem Kozákem, laureát Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a semifinalistou Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě.

„Budu k vám upřímný: téměř polovinu svého života bydlím v České republice, a tak ji považuji za svůj domov. Jako student jsem každý rok navštívil celou řadu koncertů Pražského jara a vždy jsem snil, že jednou budu moci vystoupit na pódium. Tento debut je tedy splněním mého snu!“ prozrazuje Iwasaki.

Americký skladatel českého původu Karel Husa (1921-2016), laureát Pulitzerovy ceny za hudbu v roce 1969, je v zahraničí pokládán za jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, i když doma bylo jeho dílo, vzhledem k jeho odchodu do exilu, dlouho opomíjeno. Ve Spojených státech našel přátelský azyl jako před ním Bohuslav Martinů a stejně jako on v Památníku Lidicím i Karel Husa reagoval na události v Československu, které nepřestal považovat za svou vlast. Jeho čtyřvětá symfonie Hudba pro Prahu 1968 vznikla na protest proti okupaci Československa, nejprve pro velký symfonický orchestr dechových a bicích nástrojů, jaký má v Americe každá univerzita, posléze i verzi pro klasické orchestrální obsazení. Hudba pro Prahu 1968 dosud zazněla v téměř osmi tisících provedeních a svého autora světově proslavila, jako jednoho z nejčastěji uváděných skladatelů současnosti.

Hudba pro Prahu je přitom náročným dílem, které se nepodbízí, a přesto mluví srozumitelnou řečí hudebních symbolů minulosti i současností: husitský chorál jako symbol odporu, zvuk zvonů sta věží, volající na poplach i oslavující mír, ptačí hlas, symbol svobody, po které všichni lidé touží.

„V roce 2018 si budeme připomínat padesáté výročí tragických událostí, které daly vzniknout této mimořádně silné skladbě. Poprvé jsem ji slyšel už v Japonsku, kde se těší velké popularitě mezi orchestry dechových nástrojů. Cítím se velmi poctěn, že mohu právě toto dílo na Pražském jaru uvést,“ vyznává debutující dirigent Chuhei Iwasaki. Osobní pouto cítí i k Bořkovcově skladbě. „Víte, na Pražské konzervatoři byl mým učitelem skladby ‚žák žáka‘ Pavla Bořkovce,“ dodává a oči mu při tom žhnou nadšením.

Skladatel Pavel Bořkovec (1894-1972) byl vždy zárukou vysokých kvalit české hudby, zejména v poválečné hektické době, jeho celoživotní dílo právem náleží k nezpochybnitelným a trvalým hodnotám. Bořkovcova vytříbená a hodnotově konstantní umělecká kritéria, která po celý tvůrčí život zastával, zůstávala nedotčena pomíjivými dobovými hesly a povrchními módními vlnami. V osobním vývoji však vždy dokázal reagovat na okolní události i aktuální hudební tendence. Tyto své  postoje rovněž vštěpoval svým studentům jakožto učitel kompozice na pražské AMU.

Oba jeho klavírní koncerty, jejichž vznik dělí celé dvacetiletí, patří vedle koncertů Bohuslava Martinů ke špičce tohoto žánru v české hudbě. Těšily se zájmu předních pianistů, jako jsou Rudolf Firkušný, František Maxián či Antonín Jemelík.

Koncert pro klavír a orchestr č. 2, dokončený v roce 1949, má všechny znaky Bořkovcova neoklasicistního stylu, jimiž jsou neustálá proměnlivost uvnitř pevného řádu, mladistvá, velmi rytmická a svěží energická dikce i nesentimentální lyrika, originální zvukovost a nástrojová vděčnost. Jeho obnovené uvedení bude pro festivalové posluchače jistě velkým překvapením.

Premiéru koncertu uvedla 8. března 1951 Česká filharmonie, sólistou byl František Maxián, dirigoval hostující Witold Rowicki. Bořkovcův koncert poté zazněl na jednom z prvních ročníků festivalu Warszawska jesień, pro Supraphon ho skvěle nahrál Antonín Jemelík s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem.

„Tento Bořkovcův koncert je neprávem opomíjen,“ zdůrazňuje klavírista Marek Kozák. „Fascinuje svou energií a inspirací lidovou písní.“ Dílo má pro něj i osobní rozměr. „Během studií na HAMU mi velmi pomáhala profesorka Noemi Zárubová – Pfeffermannová, která je vnučkou Pavla Bořkovce. Mnohokrát se mnou o svém dědečkovi mluvila a jeho osobnost mi přiblížila. Přál bych si, aby se tato skladba zařadila mezi světové klavírní koncerty a objevovala se na programech hudebních festivalů mnohem častěji,“ dodává Kozák.

Antonín Dvořák (1841-1904) vytvořil svou Pátou symfonii F dur op. 76 na počátku léta 1875 v jednom záběru už jako zkušený autor tří oper, čtyř symfonií a řady komorních skladeb. V širší známost však vešla a dedikaci Hansi von Bülowovi získala až po Simrockově tiskovém vydání z roku 1888 (jako symfonie „třetí“). Premiéru měla v Praze už 25. března 1879 pod taktovkou Dvořákova přítele a někdejšího kolegy s Komzákovy kapely, Adolfa Čecha. Úvodní Allegro ma non troppo se třemi tématy má pravou romantickou zpěvnost, ale současně je založeno na dramaticky působivém řešení sonátové formy s kontrapunktickým provedením kontrastních myšlenek a variacemi v repríze, zakončenými tichým závěrem. Široce klenuté Andante con moto se zpěvným tématem, do jehož prvních čtyř tónů, aniž o tom věděl, se v úvodu svého Prvního klavírního koncertu b moll (a jen o půltón výš) strefil Čajkovskij, předznamenává celou kantabilní větu, tradiční a působivě vyrovnaný výraz. Scherzo Allegro scherzando se vrací k živému pohybu úvodní věty s tematickou připomínkou volné věty v Triu, naopak Finále Allegro molto se rozvine v pravé symfonické šíři, Dvořák v něm soustředil hudbu mimořádné invenční šíře i konstrukční dokonalosti, která už má pravý symfonický tah jeho vrcholných symfonií.

 

Dirigent, skladatel a houslista Chuhei Iwasaki se narodil v roce 1987 v Tokiu, kde studoval na konzervatoři Toho Gauken. Jeho další studia jej poté zavedla do České republiky, kde absolvoval Pražskou konzervatoř a následně HAMU. V současné době působí jako dirigent smyčcového orchestru Pražské konzervatoře, šéfdirigent Filmové filharmonie, je zakladatelem Filharmonického orchestru Iwasaki, stálým dirigentem Hudebního divadla Karlín a Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 2016 se spolu s ansámblem Prague Conservatory Modern působícím při Pražské konzervatoři stal absolutním vítězem soutěže Concerto Praga. Je rovněž pravidelně zván ke spolupráci s významnými českými orchestry (PKF – Prague Philharmonia, Komorní filharmonie Pardubice, Jihočeská filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Talichova komorní filharmonie, Janáčkova filharmonie Ostrava a SOČR).

 

„Klavírista Marek Kozák dovede posluchače přesvědčit a předat s velkou pokorou to, co chtěl skladatel vyjádřit.“

– Opera Plus

Laureát Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro a semifinalista Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě Marek Kozák je v současné době posluchačem klavírní třídy Ivana Klánského na pražské HAMU. Bývalý student Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (Monika Tugendliebová) absolvoval řadu mistrovských kurzů pod vedením světoznámých pianistů (Eugen Indjic, Murray Perahia, Garrick Ohlsson) a vystoupil s předními českými orchestry (Brněnská filharmonie, Symfonický orchestr hl. města Prahy SOČR, PKF Prague Philharmonia). Jako sólista pravidelně koncertuje v zahraničí.

Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978. Mezi významná období jejího uměleckého rozvoje patří roky 1991-2001, kdy ji vedl prof. František Vajnar, nyní čestný dirigent orchestru. Jejím současným šéfdirigentem je od sezóny 2012/2013 Andreas Sebastian Weiser. Filharmonie vystoupila na pódiích řady významných koncertních síní Evropy, pravidelně nahrává pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo pro Český rozhlas.

Poslechněte si...

Pavel Bořkovec - Klavírní koncert č. 2

Karel Husa - Hudba pro Prahu 1968