Zpět na program

Alexander Lonquich, Vilde Frang & Nicolas Altstaedt

Brahms / Schulhoff / Dvořák

Program

  • Johannes Brahms: Klavírní trio č. 2 C dur op. 87
  • Gideon Klein: Sonáta pro klavír
  • Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 3 f moll op. 65

Interpreti

  • Alexander Lonquich
  • Vilde Frang - housle
  • Nicolas Altstaedt

Cena

150 - 800

Datum konání

25 / 11 / 2020
Středa 03.55

 

Johannes Brahms (1833–1897) je autorem pěti klavírních trií. Tři z nich jsou určena standardnímu obsazení, zatímco ve zbývajících dvou se objevují dechové nástroje, konkrétně lesní roh (Trio Es dur op. 40) a klarinet (Trio a moll op. 114). Vesměs všechny potom patří ke skladatelovým nejznámějším kompozicím a vrcholným dílům romantické komorní tvorby. Svými mimořádně vysokými technickými i výrazovými nároky představují výzvu i pro nejzkušenější soubory a nejinak tomu bude při zahajovacím koncertu Víkendu komorní hudby, který představí rezidenčního umělce festivalu klavíristu Alexandera Lonquiche, violoncellistu Nicolase Altstaedta a houslistku Vilde Frang.

            Úvodní Trio C dur op. 87 z roku 1882 píše Brahms v době velkých životních změn. Po úspěchu prvních dvou symfonií se zřetelně odklání od kariéry klavírního virtuosa a více se věnuje komponování. Ostatně v deníku Clary Schumannové, jeho blízké přítelkyně, nalézáme ostrou kritiku: „Brahms hraje stále hruběji. Je to teď samé rámusení, bouchání a tápavé šmátrání po klaviatuře.“ Jako skladatel však vyzrává o to intenzivněji. Také jeho vzhled prochází radikální proměnou. Nechává si narůst vous, který je pro něj v pozdější době tolik charakteristický. Jakýsi šprýmař měl v nadsázce poznamenat, že zatímco dříve vypadal jako syn Clary Schumannové, nyní by se mohl vydávat za jejího otce. Každopádně mohutné čtyřvěté dílo uchvacuje svou nápaditostí a prací s harmonickým materiálem, který svou propracovaností a složitostí ukazuje v plné šíři mistrovství vyzrálého umělce.

            Klavírní sonáta Gideona Kleina (1919–1945) vznikla v Terezíně, kam byl skladatel deportován v prosinci roku 1941. Silně expresionistické dílo sestává ze tří vět, kterým jasně dominuje první z nich, rozsáhlé Allegro con fuoco. Nejvíce chromatická a zároveň nejkomplexnější část celé sonáty je plná odvážných chromatismů, dodávajících hudbě pochmurný nádech. Krátké Adagio překvapí častými a zcela nečekanými změnami tempa a dynamiky, závěrečné Allegro Vivace pak připomíná podivný tanec plný kontrastů. Nepochybně jedno z nejznámějších děl autora, jehož osobitá hudební řeč dodnes oslovuje posluchače napříč generacemi.

Závěr koncertu bude patřit Klavírnímu triu f moll op. 65 Antonína Dvořáka (1841–1904), skladbě považované za jeden z vrcholů skladatelovy tvorby v oblasti komorní hudby. Psáno bezprostředně po smrti Dvořákovy matky je toto dílo prodchnuté nejistotou, smutkem a pochybnostmi, tedy prvky, s nimiž se ve skladatelově tvorbě setkáváme spíše výjimečně. Díky tomu bývá toto trio označováno za komorní protějšek Symfonie č. 7 d moll, která vznikala ve stejném období.

„Cellista Nicolas Altstaedt je umělcem své vlastní kategorie.“ (Hamburger Abendblatt)

Violoncellista Nicolas Altstaedt v roce 2010 získal cenu Credit Suisse Young Artist Award, díky níž měl možnost uvést violoncellový koncert Roberta Schumanna s Vídeňskou filharmonií pod vedením Gustava Dudamela na slavném Lucernském festivalu. Od té doby koncertoval s řadou významných koncertních těles z celého světa (Melbourne Symphony Orchestra, Tokyo Symphony Orchestra, Tonhalle Orchestra Zurich) a s dirigenty jako sir Neville Marriner, Vladimir Ashkenazy, sir Roger Norrington ad. Jako komorní hráč pravidelně spolupracuje s Janine Jansen, Pekkou Kuusistem, Jonathanem Cohenem či Quatuor Ébène. Hraje na nástroj Giulia Cesara Gigliho přibližně z roku 1760.

„Frang je zcela jistě novou hvězdou houslového nebe.“ (The Guardian)

Norská houslistka Vilde Frang debutovala pod vedením Marisse Jansonse s Oslo Philharmonic Orchestra v pouhých dvanácti letech. Jako sólistka odehrála recitály v předních světových koncertních sálech (Concertgebouw, Musikverein, Royal Albert Hall ad.), zazářila na předních světových festivalech (Verbier, Salcburk, Lucern, BBC Proms), za své nahrávky obdržela prestižní ECHO Klassik Award, Diapason d'Or a Gramophone Award. S Houslovým koncertem Ericha von Korngolda zářivě debutovala na Pražském jaru 2015. „Zcela právem ji řadí mezi největší talenty současnosti. Nejen že se neztratí mezi takovými jmény jako Hilary Hahn, Julia Fischer, Baiba Skride a Janine Jansen, ale ještě dá všem jmenovaným pořádně zabrat, aby s ní udržely krok. Dokázala to i v Korngoldovi, jehož pojala jako elegantní, chytře napsaný postmahlerovský kousek – jako by nám chtěla sdělit, že i kýč může být mistrovským dílem. Ve třetí větě předvedla gejzíry vrcholné techniky, vylehčené spiccato a perfektně zvládnuté přechody se změnou tempa. Jejímu projevu vládne jakési permanentní nervní rubato, oblý, líbezný tón, ale dokáže i být hodna svého jména, tj. „vilde“. Nad tím bdí zdravý rozum a muzikantský cit. Dokáže nás přesvědčit, že všechna její rozhodnutí, byť třeba zprvu překvapivá, jsou nakonec správná,“ nešetřil chválou hudební recenzent Ivan Žáček v hodnocení její pražskojarní premiéry. Vilde Frang hraje na nástroj Jean-Baptiste Vuillaume z roku 1864.

Německý rodák Alexander Lonquich studoval hru na klavír u Paula Badury-Skody, Andrzeje Jasinského a Ilonky Deckers-Küszler. Mezinárodní věhlas mu v roce 1977 přineslo vítězství v prestižní Alessandro Casagrande Piano Competition, po němž v pouhých šestnácti letech vystoupil jako sólista s řadou předních evropských orchestrů. Během své kariéry zavítal do slavných koncertních síní nejen Evropy, ale také Severní Ameriky, Asie a Austrálie. V jeho širokém repertoáru sahajícím od klasicismu po hudbu současnosti dominuje dílo W. A. Mozarta, za jehož interpretaci bývá často vyzdvihován. Je také aktivní na poli komorní hudby, kde mezi jeho pravidelné hudební partnery patří violistka Veronika Hagen, violoncellista Nicolas Altstaedt, sopranistka Ruth Ziesak či houslista Christian Tetzlaff. Kritik listu The New York Times jeho kvality popsal těmito slovy: „Nejvíce potěšujícím aspektem jejich spolupráce je skutečnost, že Tetzlaff a Lonquich hudbu pojímají jako sérii dialogů, s frázemi tvořenými jako otázky a odpovědi, tvrzení a vyvrácení. Z toho plyne nebývalá energie a potěšení ze souladu a shody, které tento hudební dialog žene kupředu.“

 


Cestujte na Pražské jaro vlakem Českých drah a získejte 50 % slevu na jízdném!
Více informací o projektu VLAK+ Pražské jaro