Zpět na program

Camerata Salzburg & Alexander Lonquich

Stravinskij / Mozart

Program

  • Igor Stravinskij: Pulcinella, suita z baletu
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír F dur KV 459
  • Igor Stravinskij: Danses Concertantes
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro klavír a orchestr č. 17 G dur KV 453

Interpreti

  • Camerata Salzburg
  • Alexander Lonquich

Cena

250 - 1200

Datum konání

06 / 01 / 2017
Pátek 20.00

„Lonquich nemá pouze představu o tom, jak by hudba měla znít. Jako dirigent a klavírista navíc dokáže – a to je zásadní – tuto představu zrealizovat.“ Těmito slovy vystihly osobnost rezidenčního umělce Pražského jara 2017, klavíristy Alexandera Lonquiche, rakouské Kronen Zeitung. Umělec, jehož jméno bývá nejčastěji zmiňováno v souvislosti s dílem Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), přednese pražskojarnímu publiku dva klavírní koncerty tohoto velikána klasické hudby, a to Klavírní koncert F dur č. 19 KV 459 a Klavírní koncert G dur č. 17 KV 453. Hudba génia klasicismu bude zasazena do zajímavého dialogu s mistrem neoklasicismu Igorem Stravinským.

            První z uvedených, koncert F dur, Mozart zkomponoval pro svou vlastní potřebu v prosinci roku 1784, pravděpodobně pro účely jednoho z adventních koncertů. Slavnostní charakter úvodního Allegra první věty byl zřejmě důvodem, proč si tento koncert Mozart vybral k provedení také u příležitosti oslav korunovace císaře Leopolda II. ve Frankfurtu v roce 1790. Zajímavostí díla je prostřední věta, neobvykle hybné Allegretto, po němž následuje živelné Allegro assai. Druhý z koncertů, koncert G dur, Mozart zkomponoval pro svou žačku Barbaru von Ployer v dubnu roku 1784 a jedná se o jedno z mála děl pro klavír, které bylo publikováno ještě za skladatelova života.

            V programu večera dále zazní dvě slavné kompozice ruského skladatele Igora Stravinského (1882–1971), jednoho z nejzajímavějších autorů 20. století. Jeho balet se zpěvy Pulcinella měl premiéru 15. května 1920 v Paříži v provedení legendárního souboru Ballets Russes Sergeje Ďagileva. Jako zajímavost zmiňme, že pro premiérové uvedení kostýmy a scénu navrhoval Pablo Picasso. Ďagilev vybral námět – neapolský lidový kousek Le quattro Polcinelle z počátku 18. století, pro nějž měl Stravinskij upravit hudbu Giovanniho Battisty Pergolesiho (1710–1736). Ač zprvu nerad, nechal se k tomuto kroku přemluvit, čímž vzniklo jedno z prvních jevištních děl neoklasicismu. Pro Stravinského to znamenalo vstup do dalšího mimořádně důležitého tvůrčího období, které se neslo ve znamení neoklasicismu a v následujících dekádách přineslo několik desítek děl. Není těžké si představit, jaké překvapení musel Stravinskij způsobit, když autor Svěcení jara, tehdy stále ještě považovaného za hudebně mimořádně brutální dílo, přišel s průzračnou hudbou navazující moderním způsobem na starou tradici. Dances Concertantes vznikly v roce 1941 na objednávku Werner Jannsens Symphony, která je pod taktovkou samotného autora poprvé uvedla v únoru roku 1942. Ač „pouhých“ dvaadvacet let po premiéře Pulcinelly, následující perlička z historie může být důkazem, jak turbulentními proměnami procházela hudební estetika ve 20. století: Pařížskou premiéru díla roku 1945 provázely hlasité protesty žáků třídy skladatele Oliviera Messiaena, kteří vyhlašovali, že Stravinského neoklasicismus je nesnesitelně staromódním. Pletli se? Stravinského hudba zní svěže a moderně i téměř sto let od prvního uvedení.

Camerata Salzburg má za sebou bohatou, více než šedesátiletou historii, která je úzce spjata s odkazem Wolfganga Amadea Mozarta. Se sídlem ve slavném Mozarteu Salzburg orchestr pravidelně vystupuje na salzburském festivalu a Mozartwoche, kde kromě orchestrálních skladeb uvádí také díla operní. Těžištěm jeho repertoáru je vedle díla Mozartova rovněž tvorba Haydnova, Beethovenova a Schubertova. Vedle toho se orchestr věnuje také hudbě romantismu a tvorbě 20. století. Součástí jeho bohaté diskografie jsou mimo jiné dvě kompletní edice Mozartových klavírních koncertů (Géza Anda, András Schiff). Mezi umělce, kteří s orchestrem spolupracovali, patří Anne-Sophie Mutter, Joshua Bell, Mitsuko Uchida, Murray Perahia či sir Robert Norrington, který zde jako šéfdirigent působil v letech 1998–2006.

Německý rodák Alexander Lonquich studoval hru na klavír u Paula Badury-Skody, Andrzeje Jasinského a Ilonky Deckers-Küszler. Mezinárodní věhlas mu v roce 1977 přineslo vítězství v prestižní Alessandro Casagrande Piano Competition, po němž v pouhých šestnácti letech vystoupil jako sólista s řadou předních evropských orchestrů. Během své kariéry zavítal do slavných koncertních síní nejen Evropy, ale také Severní Ameriky, Asie a Austrálie. V jeho širokém repertoáru sahajícím od klasicismu po hudbu současnosti dominuje dílo W. A. Mozarta, za jehož interpretaci bývá často vyzdvihován. Je také aktivní na poli komorní hudby, kde mezi jeho pravidelné hudební partnery patří violistka Veronika Hagen, violoncellista Nicolas Altstaedt, sopranistka Ruth Ziesak či houslista Christian Tetzlaff. Kritik listu The New York Times jeho kvality popsal těmito slovy: „Nejvíce potěšujícím aspektem jejich spolupráce je skutečnost, že Tetzlaff a Lonquich hudbu pojímají jako sérii dialogů, s frázemi tvořenými jako otázky a odpovědi, tvrzení a vyvrácení. Z toho plyne nebývalá energie a potěšení ze souladu a shody, které tento hudební dialog žene kupředu.“


Cestujte na Pražské jaro vlakem Českých drah a získejte 50 % slevu na jízdném!
Více informací o projektu VLAK+ Pražské jaro