Debut Pražského jara
Koncert se uskuteční s obecenstvem v sále.
Vstupenky si můžete zakoupit již nyní. Podmínky účasti naleznete zde.
Zakoupili jste vstupenky již dříve?
Byl Vám odeslán email s novou vstupenkou a instrukcemi. V případě dotazů kontaktujte zákaznickou linku na čísle 461 049 232.
Koncert bude zároveň přímým přenosem vysílán na festivalovém webu.
Program
- Witold Lutosławski: Malá suita
- Robert Schumann: Koncert pro violoncello a orchestr a moll op. 129
- Jean Sibelius: En saga
- Antonín Dvořák: Píseň bohatýrská op. 111
Interpreti
- Symfonický orchestr Českého rozhlasu
- František Macek - dirigent
- Johannes Moser - violoncello
Sledovat
Rozhovor s Františkem Mackem
Skutečná odevzdanost pro uměleckou dokonalost
Debutový koncert je pro každého interpreta výzvou, zvlášť pokud se ocitá před domácím publikem. František Macek patří k nejtalentovanějším mladým českým dirigentům. Doposud působil především ve Skandinávii a v Polsku. „Tyto zkušenosti zúročí v pestrém programu, kombinujícím hudbu Antonína Dvořáka a Roberta Schumanna s u nás méně známými, ale působivými díly Jeana Sibelia a klasika polské hudby Witolda Lutosławského,“ říká dramaturg Josef Třeštík. „Věřím, že se Macek díky debutovému koncertu etabluje u českých orchestrů a svou energií a intenzitou, s jakou se každému dílu věnuje, si získá i pražské publikum.“
František Macek
František Macek pochází z hudební rodiny, jeho čtyři sourozenci jsou všichni hudebníci a otec František je varhaníkem, skladatelem a dirigentem. Po studiích na Akademii múzických umění v Praze a Královské hudební Akademii ve Stockholmu se Macek dostal do povědomí profesionálního dirigentského světa, když zvítězil v konkurzu na asistujícího dirigenta Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu a televize NOSPR, který se pyšní jedním z nejlepších moderních sálů v Evropě. „Mým úkolem bylo předzkoušet s orchestrem koncertní programy pro šéfdirigenty Alexandra Liebreicha a Lawrence Fostera, kterým jsem pak asistoval při zkouškách v Katovicích nebo na koncertním turné,“ vzpomíná na své působení v Polsku Macek. Mohl si tak rozšířit svůj repertoár o díla Gustava Mahlera, Alexandra Zemlinského, Arthura Honeggera, Krzysztofa Pendereckého a mnoha dalších skladatelů, k jejichž velkým symfonickým a vokálně-instrumentálním dílům se obyčejně mladý dirigent dostává jen obtížně. „V neposlední řadě jsem měl možnost s tímto vynikajícím orchestrem účinkovat na edukativních projektech, koncertech pro spřátelené instituce a na svém vlastním abonentním koncertě.“
Johannes Moser
Pro Johannese Mosera je vystoupení na festivalu Pražské jaro také debutem. „Je mi velikou ctí a mám obrovskou radost, že mohu na Pražském jaru vystoupit s překrásným Schumannovým koncertem,“ říká tento německo-kanadský hudebník. Držitel prestižní Brahmsovy ceny, která byla v minulosti udělena např. Leonardu Bernsteinovi nebo Anně-Sophii Mutter, vystupuje s těmi nejlepšími světovými orchestry, jako jsou Berlínští filharmonikové, Newyorská filharmonie, Chicago Symphony nebo London Symphony Orchestra. Pravidelně spolupracuje s holandským vydavatelstvím Pentatone a za nahrávky děl pro violoncello a klavír od Sergeje Prokofjeva a Sergeje Rachmaninova získal ocenění Diapason d´Or a ECHO Klassik 2017. Diář přeplněný koncerty u tohoto vytíženého cellisty není ničím zvláštním. Sezóna 2020/2021 mu přinese spolupráci s orchestry v Belgii, Německu, Turecku nebo ve Francii. Moser s nadšením uvádí soudobou hudbu, mj. za doprovodu Los Angeles Philharmonic a dirigenta Gustava Dudamela premiéroval dílo Magnetar pro elektrické violoncello a orchestr mexického skladatele Enrica Chapely. V neposlední řadě se Johannes věnuje pedagogické činnosti, ať už formou master classů, nebo akcí pro školy. Kromě hudby má také vášeň pro turistiku, horskou cyklistiku a četbu.
Slovo o programu
Píseň bohatýrskou op. 111 zkomponoval Antonín Dvořák (1841–1904) po svém návratu z Ameriky. Touto skladbou vrcholí jeho tvůrčí období věnované programní hudbě . Po symfonických básních Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek, jež vznikly podle sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena v roce 1896, vytvořil Dvořák ještě Píseň bohatýrskou, a to v rozmezí srpna až října roku 1897. Premiéra symfonické básně se uskutečnila rok nato ve Vídni s Vídeňskými filharmoniky pod vedením Gustava Mahlera. Na Mahlerovo pozvání měl Dvořák možnost se zúčastnit nejenom premiéry, ale i zkoušek díla. Podle dobové zprávy kritika Eduarda Hanslicka bylo publikum Dvořákovou kompozicí nadšeno. „Píseň bohatýrská, inspirovaná skutečným talentem a stvořená znamenitou technikou, bude jistě všude vítězit,“ píše Hanslick. „Vídeňský úspěch mluví pro toto očekávání. Velmi obtížné dílo, pod Mahlerovým vedením hrané strhujícím způsobem, zapůsobilo silným dojmem. Přítomný skladatel byl bouřlivě vyvoláván, musel opakovaně vystoupit a za úspěch se děkovat.“ Další uvedení Písně bohatýrské se konalo v listopadu roku 1899 v Berlíně a ještě v prosinci téhož roku skladbu sám Dvořák dirigoval v Budapešti. Píseň bohatýrská představuje Dvořákovu poslední symfonickou báseň a zároveň se jedná o jeho poslední orchestrální kompozici. Díky názvu a obsahu, který zpracovává tematiku hrdiny, se nabízí srovnání s Fantastickou symfonií Hectora Berlioze nebo symfonickou básní Život hrdinův Richarda Strausse. Sám Dvořák program díla popisuje takto: „Mně tanul na mysli přirozeně víc duchovní hrdina, umělec, a tak myslím, že již prvním tématem by byl naznačen hrdina. Je to energie, rozhodnost a síla (Molto vivace). S druhým tématem (Adagio, quasi marcia) v b moll nastupuje bolest, nářek etc., s Des dur naděje, útěcha etc. Potom první boj. S E dur ve 2/4 taktu nové radosti a naděje ve šťastnější budoucnost a na závěr bouře a konečné vítězství ideje“. Na Pražském jaru dílo zaznělo pouze jednou, a sice na historicky vůbec prvním ročníku v roce 1946.
Hluboká hudební filosofie
Koncert pro violoncello a orchestr a moll op. 129 napsal Robert Schumann (1810–1856) během pouhých dvou týdnů v roce 1850, nicméně premiéra se uskutečnila až v roce 1860, čtyři roky po skladatelově smrti. „Schumannův koncert je mým hudebním průvodcem už řadu let,“ svěřuje se Johannes Moser. „Do dneška jsem zamilovaný do jeho lyriky, do krásných zpěvných melodií, ale i do jeho hluboké hudební filosofie. Přináší však také výzvy pro interpretovu virtuozitu,“ dodává. „Schumann skladbu napsal z perspektivy klavíristy. Úkolem violoncellisty je zahrát všechny ty figurace, které tak dobře vycházejí v klavíru, na violoncello. Musím říct, že je to náročné i po tolika letech. Je to ale ten druh obtíží, který podněcuje kreativitu,“ uzavírá Moser.
Finská mytologie
Jean Sibelius (1865–1957) je považován za jednoho z největších finských symfoniků a pro mnohé je zároveň zosobněným symbolem finské kultury. Není se čemu divit. Napsal sedm symfonií, jedenáct symfonických básní a zpracovával témata z finské mytologie, což je zřejmé zejména v jeho rané tvorbě. Vedle vokálně-symfonického díla Kullervo zastává důležité místo i o něco pozdější En Saga op. 9 z roku 1892. Její název překvapivě odkazuje na islandské ságy (eddy), avšak konkrétní příběh v ní líčen není. En Saga vznikla jako reakce na požadavek dirigenta a zakladatele Orchestru Helsinské filharmonické společnosti Roberta Kajanuse, který po provedení díla Kullervo v roce 1891 Sibelia požádal, aby zkomponoval menší, čistě orchestrální dílo s flexibilnějším využitím. Skladatel mu sice vyhověl, rozhodně se však nedá mluvit o díle malého obsazení a vyloženě krátké duraty. Sibelius dílo propracovával, přičemž dodnes známe několik verzí (ta poslední trvá přibližně 20 minut).
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezóny 2018/19 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele německý dirigent Alexander Liebreich.
