Zpět na program

SOČR, Liebreich & Hadelich

Program

  • César Franck: Les Éolides
  • Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur op. 61
  • Witold Lutosławski: Koncert pro orchestr

Interpreti

  • Symfonický orchestr Českého rozhlasu
  • Alexander Liebreich - dirigent
  • Augustin Hadelich - housle
450 - 900
15 5 2022
Neděle 20.00
Předpokládaný konec 22.00
Rozkvět Pražského jara

Alexander Liebreich – šéfdirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu

Základní pravda o naší existenci

„Jsem nadšen, že poprvé vystoupím na Pražském jaru!“ netají radost jeden z nejvyhledávanějších houslistů současnosti Augustin Hadelich. Program koncertu, na němž spojí síly se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením jeho šéfdirigenta Alexandra Liebreicha, je nejen posluchačsky atraktivní, ale i dramaturgicky rafinovaný. Předkládá hudbu tří různých období – klasicismu, romantismu a 20. století – Houslový koncert Ludwiga van Beethovena, zřídka uváděnou symfonickou báseň Les Éolides Césara Francka, od jehož narození uplyne v roce 2022 rovných 200 let, a Koncert pro orchestr, vrcholný opus folkloristického období klasika polské hudby Witolda Lutosławského. „Beethovenův Houslový koncert je jedním z největších děl, jaké kdy bylo pro housle napsáno. Hraji ho od svých osmi let,“ říká Hadelich. „Kdykoliv hraji pomalou větu, žasnu, jak dokonalá, prostá, intimní a lidská hudba to je. Možná nám dává – byť jen na okamžik – zahlédnout základní pravdu o naší existenci, záblesk toho, co je za ní,“ dodává. Za zmínku dále stojí, že Alexander Liebreich během svého nedávného šéfdirigentského působení u Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu Katovice (NOSPR) pořídil ceněné nahrávky několika skladeb Lutosławského, mezi nimiž nechybí ani Koncert pro orchestr. Máme se na co těšit.

Vánky coby naděje ve šťastnou budoucnost

César Franck (1822–1890), mj. žák Antonína Rejchy, se v mládí věnoval komponování devět let, pak se jako skladatel náhle odmlčel skoro na celé čtvrtstoletí a teprve v nejzralejším věku začal tvořit díla, která rodilému Belgičanovi získala v dějinách francouzské hudby význam, jaký měl Smetana pro naši. Nešel cestou průkopnickou; spolu se svými kolegy Camillem Saint-Saënsem a Gabrielem Faurém, spoluzakladateli Société nationale de musique, budoval fenomén ars gallica na klasických základech. Kromě varhanní a komorní hudby Franck proslul zejména svou jedinou Symfonií d moll, kterou napsal na sklonku života a kterou koncipoval jako výraz zápasu o víru člověka v jeho mravní velikost a jako jednu z nejzávažnějších a nejkomplexnějších „odpovědí“ na otázku Musí to být? položenou v Beethovenově posledním kvartetu. Obdobným humanistickým poselstvím jsou naplněny i Franckovy symfonické básně, stojící pohříchu nadále v ústraní zájmu dirigentů a orchestrů. Les Éolides (Eolidy) z roku 1876, inspirované stejnojmennou básní francouzského literáta Leconta de Lisle, spojují antický motiv z Homérovy Odysseje s bezprostředními přírodními dojmy; vánky (eolidy) zklidňující rozbouřené vlny pro zdárnou plavbu jsou však primárně symbolickým vyjádřením naděje ve šťastnou budoucnost lidstva.

Burcující ideály

Houslový koncert D dur Ludwiga van Beethovena (1770–1827) vznikal v ovzduší skladatelova hrdinského období; je prosycen patosem a burcujícími ideály, tak jako další skladby, které Beethoven tehdy skládal. O slovo se v něm ovšem hlásí i „klepání osudu“ Páté symfonie, mimo jiné hned v úvodu v podobě vstupního tympánového motivu. Premiéra díla, která se uskutečnila 23. prosince 1806 v Divadle na Vídeňce, nedopadla vůbec dobře. Skladatel dopisoval koncert na poslední chvíli a materiál odevzdal těsně před provedením. Traduje se dokonce, že sólista Franz Clement musel učinit mezi prvními dvěma větami vynucenou pauzu, aby mohl přečíst finální Rondo. Koncert pak téměř na čtyři dekády upadl do zapomnění. Na pódium jej poté vrátil Joseph Joachim, tehdy dvanáctiletý, s orchestrem Londýnské filharmonické společnosti. „Trvalo mnoho let a stálo to mohou úsilí Josepha Joachima, který dílo zařazoval na programy navzdory orchestrům a publiku, než dílo konečně našlo své místo v repertoáru,“ říká Augustin Hadelich. „Jak se vyvíjela technika houslové hry, nároky koncertu bylo snazší zvládnout. Nyní koncert patří k nejvíce milovaným a nejčastěji uváděným dílům pro housle,“ dodává.

Triumfální cesta

V roce 1950 vyzval šéfdirigent Varšavské filharmonie Witold Rowicki svého přítele Witolda Lutosławského (1913–1994) ke kompozici skladby, která by reprezentovala znovuzrozený orchestr, stižený během válečných let ztrátou poloviny členů. Skladba měla mít výrazně polský charakter a měla dát jednotlivým hráčům a skupinám z velké části nově složeného tělesa příležitost k tomu, aby se mohli náležitě předvést. Lutosławski po čtyřech letech předložil partituru díla, které patří podnes k jeho nejvděčnějším. Jelikož právě zažíval folklorní období inspirované pokornými a zároveň moderními přístupy k lidové hudbě manifestovanými Karolem Szymanowským a Bélou Bartókem, vtisknout Koncertu pro orchestr polský ráz mu nečinilo problém. V instrumentaci dokonale zužitkoval svou dosavadní praxi a do struktury díla promítl – ovšemže z pozice skladatele 20. století – barokní myšlení, jak je patrné již z názvů vět: Intrada, Capriccio notturno e arioso a Passacaglia, toccata e corale. Premiéra se uskutečnila 26. listopadu 1954 ve Varšavě pod Rowického taktovkou. Skladba zazněla i v následujícím roce při příležitosti znovuotevření rekonstruované budovy Varšavské filharmonie, aby pak nastoupila triumfální cestu po evropských zemích včetně úspěšného prvního provedení díla na Pražském jaru 1957 v podání Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK řízeného Václavem Smetáčkem.

Citlivost hedvábí

„Německo-americký houslista Augustin Hadelich má dechberoucí techniku. Je těžké rozhodnout, co je působivější, zda vysokorychlostní výkon jeho levé ruky (…), nebo pravá ruka ovládající smyčec s dokonalou rovnováhou mezi ráznou energií a citlivostí jemného hedvábí,“ uvedla   stanice Bavorského rozhlasu BR-Klassik. Syn německých rodičů narozený v Itálii a absolvent třídy Joela Smirnoffa na Juilliard School započal svou hvězdnou kariéru po vítězství v Mezinárodní houslové soutěži v Indianapolis (2006). Je držitelem několika ocenění, mezi nimiž se vyjímá cena Grammy, kterou získal roku 2016 za nahrávku houslového koncertu L’arbre des songes Henriho Dutilleuxe. Na CD natočená pro prestižní vydavatelství Warner Classics nahrál Paganiniho 24 capriccií (2018), houslové koncerty Brahmsův a Ligetiho (2019); na albu Bohemian Tales (2020), nominovaném na Grammy, provedl ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu pod taktovkou Jakuba Hrůši Dvořákův Houslový koncert a moll a spolu s klavíristou Charlesem Owenem komorní skladby z odkazu Dvořákova a Janáčkova.

Pro další labely natočil Houslový koncert D dur Čajkovského a Lalovu Španělskou symfonii (LPO 2017) či Sibeliův Houslový koncert d moll a Concentric Paths Thomase Adèse (AVIE 2014).

Hadelich spolupracoval s většinou významných orchestrů ve Spojených státech i v Evropě – mj. se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, s nímž pod vedením Jakuba Hrůši uvedl Dvořákův Houslový koncert, nebo s Concertgebouw Amsterdam, před nímž se představil s Houslovým koncertem Jeana Sibelia. Beethovenův koncert provedl mj. s Bostonským symfonickým orchestrem a jeho šéfdirigentem Andrisem Nelsonsem nebo s Losangeleskou filharmonií a Edo de Waartem. Hraje na housle z dílny cremonského houslařského mistra Giuseppa Guarneriho del Gesù z roku 1744. Mezi vrcholy jeho současné koncertní sezony patří debut s Berlínskými filharmoniky, se kterými provede Houslový koncert č. 2 Sergeje Prokofjeva, nebo premiéra Houslového koncertu, který pro něj napsal irský skladatel Donnacha Dennehy.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k nejvýznamnějším českým orchestrům současnosti. Od sezony 2018/19 zastává post šéfdirigenta a uměleckého ředitele německý dirigent Alexander Liebreich, počínaje sezonou 2022/2023 se do čela tělesa postaví Petr Popelka. SOČR pravidelně objednává a uvádí skladby předních českých skladatelů současnosti, jako jsou Pavel Zemek Novák, Jan Ryant Dřízal, Ondřej Štochl, Miroslav Srnka nebo Jiří Kadeřábek. Z bohaté nahrávací činnosti SOČRu v nedávných letech vzešly významné počiny jako janáčkovská trilogie s dirigentem Tomášem Netopilem, první kompletní nahrávka osmi symfonií Miloslava Kabeláče s Marko Ivanovićem či záznam všech klavírních koncertů Bohuslava Martinů.

Pod taktovkou šéfdirigenta

Alexander Liebreich (1968) je od sezony 2018/2019 šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, počínaje sezonou 2022/2023 povede Orquestra de València a bude též uměleckým poradcem Palau de la Música v témže městě. Coby hostující dirigent vystoupil s filharmoniemi mnichovskou nebo drážďanskou, s rozhlasovými orchestry berlínským, stuttgartským či mnichovským, symfonickými orchestry BBC, NHK, Concertgebouw v Amsterdamu ad. Pravidelně spolupracuje se sólisty jako Lisa Batiashvili, Frank Peter Zimmermann nebo Gautier Capuçon. Účinkoval na prestižních pódiích a festivalech po celém světě. Zasáhl také do operního světa – nejvýznamněji ve spolupráci s režisérem Hansem Neuenfelsem ve Frankfurtské opeře. V letech 2011–2014 byl prvním evropským uměleckým ředitelem festivalu v jihokorejském Tchongjongu (TIMF), na který pozval prominentní skladatele ze západu i východu (Heiner Goebbels, Beat Furrer, Unsuk Chin, Toshio Hosokawa ad.).

V letech 2006–2016 působil jako umělecký vedoucí a šéfdirigent Mnichovského komorního orchestru, s nímž pro prestižní labely (Deutsche Grammophon, Sony Classics, ECM) nahrál několik CD včetně Requiem Tigrana Mansurjana, jež bylo nominováno na Grammy a obdrželo International Classical Music Award. Toto dílo, k jehož vzniku dal svým impuls, s velkým úspěchem provedl za osobní účasti skladatele v české premiéře s Filharmonií Brno a sboru Czech Ensemble Baroque Choir. „Provedení Mansurjanova Requiem bylo výborné,“ napsal pro aktualne.cz Boris Klepal. „Zasloužený aplaus vestoje zaplněného sálu pak vyjadřoval nejen úctu k přítomnému skladateli a interpretům, ale také obdiv k jednomu z hudebních vrcholů 64. koncertní sezony Filharmonie Brno – možná tomu nejniternějšímu,“ napsal pro web Opera Plus Jiří Čevela.

Poslechněte si Koncert pro orchestr Witolda Lutosławskeho pod taktovkou Alexandra Liebreicha

Augustin Hadelich hraje houslový koncert Antonína Dvořáka