Symfonický orchestr...
04/12/20 02:41
Zpět na program

Symfonický orchestr hl. m. Prahy, Łukasz Borowicz & Huw Morgan

Tansman / Haydn / Gruber / Prokofjev

Program

  • Alexander Tansman: Čtyři polské tance
  • Joseph Haydn: Koncert pro trubku a orchestr Es dur Hob.VIIe:1
  • HK Gruber: 3 MOB Pieces
  • Sergej Prokofjev: Symfonie č. 7 cis moll op. 131

Interpreti

  • Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK
  • Łukasz Borowicz
  • Huw Morgan

Cena

150 - 700

Datum konání

04 / 12 / 2020
Pátek 02.41

Koncert Přátel Pražského jara

Vítěz loňského ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro Huw Morgan patří k nejvyhledávanějším trumpetistům své generace. Zakladatel a člen londýnského dechového ansámblu Septura, který v současné době zastává post prvního trumpetisty Sinfonieorchester Basel, se festivalovému publiku představí dvěma více než kontrastními kompozicemi: Haydnovým slavným Koncertem pro trubku a orchestr Es dur Hob. VIIe:1 a skladbou 3 MOB Pieces současného autora Heinze Karla Grubera.

            Jeden z vrcholných představitelů hudebního klasicismu Joseph Haydn (1732–1809) svůj Koncert pro trubku a orchestr Es dur Hob. VIIe:1 zkomponoval pro svého přítele Antona Weidingera. Tento virtuos a člen orchestru dvorní opery ve Vídni začal kolem roku 1793 propagovat trubku po vzoru dřevěných dechových nástrojů opatřenou klapkami, které dávaly nástroji schopnost zahrát celou chromatickou řadu. Ačkoliv se tento nástroj ve své době těšil značné popularitě, klapkový systém se u žesťových nástrojů neosvědčil a byl po roce 1820 nahrazen dodnes používanými ventily.

            3 MOB Pieces rakouského skladatele Heinze Karla Grubera (*1943) je dílem napsaným pro ansámbl MOB-art & tone-ART, jehož je Gruber spoluzakladatelem a členem. Uskupení, zaměřující se na uvádění především vlastních kompozic, bývá někdy označováno jako „třetí vídeňská škola“, což však podle skladatele samotného souvisí spíše se snahou o hledání nových cest v oblasti soudobé hudby než s odkazem trojice Schönberg, Berg, Webern. Jeho hudba je přitom v mnohém téměř protikladem k principům druhé vídeňské školy: „Snažili jsme se věci dělat neformálně, prosytit přátelskou atmosférou, snažili jsme se dostat do míst, kde noha živého skladatele nikdy předtím nevstoupila.“ Právě uvolněná atmosféra inspirovaná jazzem, který Gruber obdivuje, návrat k melodičnosti a tonalitě, jsou příznačné pro tento trubkový koncert. Druhá část je – jak napovídá její název – poctou Heinrichu Heinemu, jehož básně slovy Grubera „začínají velmi romantickým a květnatým způsobem, načež končí v naprosté beznaději.“

            Program večera doplní Čtyři polské tance Alexandra Tansmana (1897–1986) a Symfonie č. 7 cis moll op. 131 Sergeje Prokofjeva (1891–1953), skladatelova poslední, melancholií protkaná symfonie, dokončená pouhý rok před jeho smrtí. Po roce 1948 byl Prokofjev (podobně jako Šostakovič) tvrdě haněn oficiální propagandistickou kritikou, která jej označovala za dekadentního a buržoazního skladatele. Mnoho děl se proto na území tehdejšího SSSR nesmělo uvádět a skladatel se ocitl na hranici chudoby. K premiéře symfonie se váže značně bizarní příhoda: Aby se Prokofjev vymanil z existenční krize a měl naději získat Stalinovu cenu, tedy 100 tisíc rublů, dokomponoval na radu dirigenta jásavé finále, neboť zádumčivý závěr nebyl slučitelný s tehdejšími oficiálními nařízeními. Cenu nezískal. Sám rovněž dával přednost původnímu klidnému závěru, svému příteli violoncellistovi Mstislavu Rostropovičovi kladl na srdce: „Budeš žít mnohem déle než já, musíš se zasadit, aby tento nový konec nikdy po mé smrti neexistoval.“ Ironií osudu je, že Prokofjev zemřel na den přesně jako strůjce jeho útisku – Stalin. Sovětský hudební deník se o jeho smrti zmínil jen krátce – na straně 116, neboť prvních 115 stránek bylo věnováno Stalinovi.

Britský trumpetista Huw Morgan je loňským vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. V současné době student Zürcher Hochschule der Künste (Frits Damrow) má za sebou spolupráci s London Symphony Orchestra, BBC Philharmonic či Academy of St Martin in the Fields a recitály v sálech jako Wigmore Hall, Purcell Room nebo Bridgewater Hall. Je vášnivým podporovatelem soudobé hudby, kterou často uvádí ve světových premiérách. Vedle jeho sólových nahrávek jej můžeme slyšet také na soundtracku k filmu Me and Orson Welles (2008), nominovanému na cenu BAFTA.

„Excelentní dirigent…výjimečně nadaný Lukasz Borowicz.“ (Krzysztof Penderecki)

Varšavský rodák Lukasz Borowicz je absolventem Hudební akademie Fryderyka Chopina, kde studoval pod vedením Antoniho Wita. V letech 2007–2015 působil jako šéfdirigent Polish Radio Symphony Orchestra, od roku 2006 zastává post hlavního hostujícího dirigenta Poznañ Philharmonic Orchestra. Hostoval u Royal Symphony Orchestra, BBC Scottish Symphony Orchestra nebo Lucerne Symphony Orchestra. Je držitelem dvou prestižních Diapason d'or, dvou cen Fryderyka Chopina a vyhledávaným operním dirigentem (Varšavská státní opera, Kraków Opera).

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK je špičkovým českým hudebním tělesem s úctyhodnou tradicí. V jeho čele stáli významní čeští i zahraniční dirigenti jako Václav Smetáček, Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, Serge Baudo ad., dlouhodobě s orchestrem spolupracovali Václav Neumann, Zdeněk Košler a Vladimír Válek. Vedle řady hostujících mezinárodně uznávaných dirigentů (Zubin Mehta, Seiji Ozawa, sir Charles Mackerras) a sólistů (Renée Fleming, Mischa Maisky, Murray Perahia) se orchestr pyšní rozsáhlou nahrávací činností jak pro rozhlas, tak televizi. V rámci častých koncertních turné jej slyšeli posluchači většiny evropských zemí, Spojených států, Jižní Ameriky i Asie. Současným šéfdirigentem je Pietari Inkinen, jehož inaugurační koncert proběhl na Pražském jaru v květnu roku 2015.

 


Cestujte na Pražské jaro vlakem Českých drah a získejte 50 % slevu na jízdném!
Více informací o projektu VLAK+ Pražské jaro