Z historie

Již první dva ročníky festivalu jsou fenomenálním úspěchem. V roce 1946 je to právě Pražské jaro, kde Leonard Bernstein poprvé diriguje mimo americký kontinent. Na dlouhých 44 let zde naposledy v Československu vystupuje klavírista Rudolf Firkušný, o rok později přijíždí skladatel Dmitrij Šostakovič.

Významným mezníkem se stává rok 1990 – první svobodné Pražské jaro po sametové revoluci. Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný a Leonard Bernstein plní svůj slib, , že se na festival vrátí, až bude Československo opět demokratické. 45. ročník festivalu Pražské jaro se tak stal dějištěm unikátního setkání tří uměleckých osobností. Počátky jejich kariér byly spjaty s prvními ročníky Pražského jara a po více než čtyřiceti letech se na festival vrátili již jako osobnosti světového renomé.

 

V roce 2000 se Pražské jaro úspěšně transformuje ze státní příspěvkové organizace na obecně prospěšnou společnost, jejíž financování se opírá o tři pilíře: třetina příjmů je zajištěna sponzoringem a donátorstvím z privátního či nadačního sektoru, druhou třetinou se na financování festivalu podílejí Ministerstvo kultury České republiky a Hlavní město Praha. Poslední třetinu příjmů tvoří příjmy z prodeje vstupenek, jejichž výše řadí Pražské jaro na přední pozice mezi českými kulturními institucemi.

Již od prvního ročníku se festival prezentuje logem ve tvaru „f“ z dílny českého malíře, ilustrátora a typografa Františka Muziky. Logo je tak výrazné a na první pohled jednoznačně zařaditelné, že bylo v roce 2005 vybráno mezi stovku ikon českého designu 20. století v rámci Czech 100 Design Icons. Nadčasovost loga potvrzuje i skutečnost, že je v nezměněné podobě užíváno dodnes.

V současnosti je Pražské jaro festivalem klasické hudby s nejdelší tradicí v České republice. V roce 2018 divákům přinese jubilejní 73. ročník, což jej řadí i v celosvětovém měřítku k festivalům s nejdelší historií. Momentálně nemá na české scéně srovnání také co do počtu koncertů. Každoročně nabízí na ploše tří květnových týdnů na 45 koncertů symfonických těles, komorních ansámblů a sólistů a 4-5 hudebně-divadelních představení.

Inovace

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro je založen na interakci a konfrontaci špiček domácího a světového interpretačního umění. Otevírá nové horizonty uváděním děl českých i světových skladatelů ve světové či české premiéře a prezentací projektů, které jsou v České republice realizovány vůbec poprvé.

Významných změn doznal v posledních letech jeho způsob komunikace se zákazníky, kde se stále výrazněji dostávají ke slovu internet a mobilní aplikace. Velkými inovacemi prošel prodej vstupenek. Ještě před třemi lety prodávalo Pražské jaro pouze 19% vstupenek on-line, nyní je to více než 65 %.

 

Na podzim roku 2013 přišlo Pražské jaro s další s novinkou – prvním ročníkem Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Jedná se o festival, který je v mnohém protiváhou svému staršímu sourozenci. Časově je situován do první poloviny koncertní sezony a v jeho hledáčku je výhradně klavírní umění a program zřetelně akcentuje niterný zážitek ze sólového recitálu. Oběma festivalům je však společný důraz na nejvyšší uměleckou kvalitu, která je zaštítěna jménem a tradicí značky Pražské jaro.

Hodnota značky

Hodnotu značky tvoří především dramaturgie festivalu, která je založena na výběru toho nejlepšího z české a mezinárodní hudební scény, na spojení zdravého konzervatismu s neotřelými nápady. Pražské jaro je obecně prospěšnou společností, která v rámci svého poslání zprostředkovává výkony mimořádně kvalitních umělců v umělecky hodnotných programech co nejširšímu věkovému a příjmovému spektru posluchačů klasické hudby. Vyhýbá se uměleckým kompromisům, i kdyby byly ekonomicky výhodné, či uměleckému populismu či prvoplánovosti. Je důkazem toho, že klasická hudba je živým uměním a že v hudebním průmyslu pracují kreativní, moderní lidé s citem pro tradici a vkus.