Hrůša & Bamberger Symphoniker: Beethoven 1, 2 & 3

1803 | Symfonie č. 2 

Má Druhá překypuje energií a optimismem, ačkoliv – a to musím přiznat – vznikala v jednom z nejtemnějších období mého života. To léto roku 1802 jsem se přestěhoval na vídeňské předměstí Heiligenstadt v zoufalé snaze zachránit alespoň část mého rychle se zhoršujícího sluchu. V rukou mě stále pálí dopis, který jsem 6. října napsal svým bratrům Carlovi a Johannovi a který jsem nakonec nikdy neodeslal. Dopis, v němž jsem světu popsal své neskonalé utrpení (tzv. Heiligenstadská závěť). „Ó vy, jež si myslíte nebo říkáte, že jsem nenávistný, tvrdohlavý či škarohlíd, jak velmi mi křivdíte. Nevíte o skryté příčině, kvůli níž se vám tak jevím,“ tryskala ze mě slova zoufalství. Nemohl jsem přece světu říci: „Mluvte hlasitěji, křičte, neboť jsem hluchý!“  

Premiéra Druhé v Divadle na Vídeňce v dubnu roku 1803 vzbudila ještě větší rozruch než má První. Vídeňský plátek se vznešeným názvem Zeitung für die elegante Welt ji popsal jako „strašlivě zraněného, svíjejícího se draka, který odmítá zemřít“. Ó, jak trefně vystihl mou tehdejší životní situaci! Odmítl jsem se ale utápět v beznaději. Ve Druhé oslavuji život. 

Zajímavosti  

• Eroica byla v roce 2026 vyhlášena čtenáři BBC Music Magazine nejlepší symfonií všech dob. V žebříčku sedmadvaceti nejoblíbenějších symfonických děl se umístilo pět Beethovenových symfonií: Třetí, Pátá, Šestá, Sedmá a Devátá. 

• Hudbu z první věty Eroiky můžete slyšet v akčním thrilleru Národ grázlů z úspěšné série Mission: Impossible. 

Dirigent Michael Tilson-Thomas o Beethovenově Eroice v sérii Keeping Score 

„První věta je o životě – o mládí, naději, radosti, frustraci, hněvu, zmatení, oslavě, a především o energii. Druhá se dotýká smrti se všemi jejími veřejnými i osobními dopady. Co zemřelo? Hrdina, naděje, nevinnost, nebo snad všechno dohromady? A jaký v tom lze najít smysl? … Jak můžeme po tom všem jít dál? Na tuto otázku odpovídá třetí věta, která se zaobírá budoucností a radostí z tvorby. Čtvrtá je pak nestoudnou ukázkou skladatelova umění, jakýsi hudební desetiboj založený na naprosto bezvýznamném hudebním „chmýří“. Co ale Beethoven s tímto tématem dokáže, je ohromující, úžasné na všech úrovních. A těsně předtím, než skončí, dá nám krátce nahlédnout do ráje hluboce procítěným, truchlivým přiznáním toho, kým ve skutečnosti je. A pak přijde něco jako ‚bum, prásk, děkuji, madam, to je vše, přátelé‘!“ 

Bamberští symfonikové – rezidenční orchestr Pražského jara 2027 

Je 20. března 1946 krátce po dvacáté hodině. V bamberském Zentralsaalu panuje během zvuku prvních tónů nově založeného orchestru napjaté ticho. Na programu je Beethoven. Bamberští symfonikové vstupují na scénu hudbou možná největšího symfonika v dějinách, a právě v jeho tvorbě nacházejí své hluboké umělecké kořeny… 

Orchestr z malebného bavorského městečka Bamberk, zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO, patří se svými 8 000 koncerty ve více než 500 městech v 64 zemích světa k nejčastěji cestujícím symfonickým tělesům na světě. Své poslání stručně definuje jako „resonating worldwide“ (rezonovat po celém světě). Za své četné nahrávky, které najdete na prestižních labelech jako Deutsche Grammophon nebo accentus music, získal řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné Preis der deutschen Schallplattenkritik 2021 a tři International Classical Music Awards (2022, 2023 a 2025). Intenzivní práce na Beethovenově hudbě se kontinuálně pojí s celou osmdesátiletou historií orchestru, s podporou osobností jako Joseph Keilberth, sir Georg Solti, Eugen Jochum nebo čestný dirigent Bamberských symfoniků Herbert Blomstedt. Dnes je toto dědictví dále rozvíjeno v úzké umělecké spolupráci s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou. Beethovenův cyklus pod jeho vedením představuje nejen poctu tomuto velkému skladateli, ale i návrat k vlastní historii orchestru. Beethoven je a zůstává základem umělecké identity Bamberských symfoniků.