Ženy v hudbě od středověku až po 20. století. Písňový recitál Sabine Devieilhe a Mathieu Pordoye, kteří se po New Yorku, Londýně, Vídni a Paříži konečně představí také v Praze.
„Měla by ses vzchopit a dát se dohromady; vzdělávat se vážněji a svědomitěji ke svému skutečnému cíli, jímž je role hospodyňky, jediné povolání pro dívku,“ napsal v roce 1820 i tak vzdělaný muž jako Abraham Mendelssohn své čtrnáctileté dceři Fanny, navzdory tomu, že mu tato geniální klavíristka dala rok předtím k narozeninám dárek v podobě kompletního provedení Bachova Dobře temperovaného klavíru – zpaměti. Fanny Mendelssohn ovšem nebyla jediným případem svého druhu. Řada skladatelek před i po ní musela o svou hudbu doslova bojovat nebo ji skládaly na zapřenou. O to více vzrušující je poznat jejich dílo.
Program o lásce, radosti a štěstí
Vzácnou příležitost seznámit se s hudbou francouzských a německých autorek od středověku až po 20. století nabídne písňový recitál trojnásobné držitelky ceny Victoire de la musique classique v kategorii „Zpěvačka roku“ Sabine Devieilhe. Devieilhe je známá svým nekonvenčním přístupem k programům, v nichž odvážně kombinuje skladby různých stylových období v podnětných intelektuálních a emocionálních souvislostech. Také ten pražskojarní nemilosrdně nabourává tradiční podobu písňového recitálu. Výsledkem je nesmírně dynamická dramaturgie plná nečekaných kontrastů a zvratů, u které se určitě nebudete nudit. Společným jmenovatelem jsou láska, radost a štěstí, a tak není divu, že Devieilhe a klavírista Mathieu Pordoy dali programu podtitul „Glücklich allein ist die Seele, die liebt“(Šťastná je jen ta duše, která miluje), citát z písně Freudvoll und leidvoll Franze Liszta.
Večer plný kontrastů
Devieilhe a Pordoy vás provedou od kontemplativní hudby básnířky středověku Hildegardy z Bingenu (1098–1179) přes písně „schubertovsky-salonní“ Fanny Mendelssohn (1805–1847) a Amy Beach (1867–1944) či skladby Almy Mahler (1879–1964), které jsou plné neklidu pod vlivem „fin de sicle“, až k francouzsky hravým koloraturám Cécile Chaminade (1857–1944) nebo J-e t apostrophe a-i-m-e Yvonne Loriod (1924–2010), v níž zpěvačka hláskuje frázi Je t’aime včetně apostrofu… A do toho si klavírista Mathieu Pordoy bez zaváhání „střihne“ třeba bluesově laděný India Song, ústřední melodii stejnojmenného filmu autorky slavného románu Milenec Marguerite Duras, nebo hit Clauda Debussyho (1862–1918) Dívka s vlasy jako len.
Světová sopranistka v českém debutu
Sabine Devieilhe disponuje barevně jedinečným koloraturním sopránem. Jen v uplynulé sezoně hostovala na třech evropských superscénách: v Bavorské státní opeře, milánském Teatro alla Scala a v Pařížské národní opeře. V té aktuální ji čeká mimo jiné návrat do Vídeňské a Berlínské státní opery. Má za sebou debuty s Berlínskými filharmoniky, v Metropolitní opeře v New Yorku nebo na Salcburském festivalu a je pravidelným hostem slavného festivalu staré hudby v Aix-en-Provence. S jedním z nejvyhledávanějších komorních partnerů a operních koučů současnosti, francouzským klavíristou Mathieu Pordoyem, předvedla své umění v newyorské Carnegie Hall, Pařížské filharmonii, vídeňském Musikvereinu či londýnské Wigmore Hall. Společně také realizovali nahrávku Mozartových a Straussových písní pro label Erato. Oba umělci vystoupí na Pražském jaru v české debutu.