Rozkvetlá symfonická příroda

Vizuální prezentace Pražského jara

Vizuální podoba festivalu Pražské jaro 2018 je i tentokrát dílem studia Dynamo design. Svým pojetím navazuje na velmi úspěšnou grafickou podobu minulého ročníku a pokračuje v konceptu „Musica Magica“. Po loňské ornitologicko-hudební exkurzi si nyní s příchodem jara do pražské kotliny přijdou na své především „entomuzikologové“, zkoumající fascinující tvory, v jejichž evoluci lze vystopovat zušlechťující vliv klasické hudby.

Kromě již známých čeledí, obývajících typická stanoviště poblíž koncertních sálů a operních dómů, se tu čas od času objevují zcela neznámé druhy, jejichž přítomnost dokáže způsobit senzaci jak ve vědecko-uměleckých kruzích, tak i mezi širokou veřejností. Nejpočetnějšími zástupci jsou tradičně hmúzáci aerofonní a chordofonní. Jejich projevy sahají od basového broukání, barytonového bručení a tenorového brumlání přes altové bzučení a bzikání až k mezzosopránovému a sopránovému drnkání, cvrkání, vrzání a pištění.

Někteří si také vyvinuli zcela specifické techniky preludování, kombinující dokonce vícero orgánů jako třeba pikolka lyrická. Nejznámějším z těchto zvukových polymorfistů je Křídlatec rudolfinský, který je navíc endemitním druhem. Bohužel však patří také k nejohroženějším. I populace dalších přísně chráněných druhů, jako jsou Kapelník strunokřídlý, Basilišaj zasmušilý, Šalmajka andělská či Skarabrnkus iberský se ztenčují a je stále těžší je zaslechnout živě, v jejich přirozeném koncertním prostředí.

Naopak hojný výskyt zástupců řádu lepidochordoptera jako Kubelíček okvětníkový, Bohuslávek martináč či Hmatník Brahmsův dává naději, že o dech beroucí zážitky nebude nouze ani
v dalších letech. Podobně se vede i Trubadúrovi stěhovavému, Trumbelínovi smetanovému, Paroháčku horlivému, Cvrčuli pronikavé nebo Píšťalici bzučivé.

Navíc u mnoha druhů není nutné čekat na ukončení vývoje dospělců, stejně mimořádnými výkony se vyznačují již larvální nebo „nymfonická“ stadia. Často dokonce své imago čistotou přednesu a nadšením i předčí, jako Rafaelka ambroziánská nebo Synkopka madrigalská. A nelze nezmínit ani pozoruhodného zástupce třídy membranofona, Perkusníčka orchestrálního. Jeho nepřekonatelný cit pro rytmus, díky kterému často doprovází Tubachovce bojovného nebo Fistuli alikvotní, z něj činí jednoho z nejvyhledávanějších spoluhráčů.

Mějte tedy i letos v květnu a červnu oči i uši otevřené a pokuste se objevit interprety, kteří Vám každou procházku rozkvetlou symfonickou přírodou promění ve výjimečný zážitek.

Ukázky naleznete zde.