Zpět na program

Gautier Capuçon
& Jérôme Ducros

Program

  • Claude Debussy: Sonáta pro violoncello a klavír
  • Johannes Brahms: Sonáta pro violoncello a klavír č. 1 e moll op. 38
  • César Franck: Sonáta pro violoncello a klavír A dur (violoncellová verze houslové sonáty)

Interpreti

  • Gautier Capuçon - violoncello
  • Jérôme Ducros - klavír

Cena

500 - 1200

Datum konání

17 / 05 / 2022
Úterý 20.00
Předpokládaný konec 21.35
Rozkvět Pražského jara

25leté přátelství s Jérômem Ducrosem

Prostřední z trojice koncertů rezidenčního umělce 77. ročníku Pražského jara, violoncellisty Gautiera Capuçona, přinese jeho recitál s klavíristou Jérômem Ducrosem. „Je to můj nestarší hudební partner, hraji s ním od svých patnácti let,“ říká o čtvrtstoletí trvající spolupráci Capuçon. Ve Dvořákově síni Rudolfina spolu uvedou nejkrásnější díla společného repertoáru – Debussyho evokativní Sonátu pro violoncello a klavír, Sonátu e moll od Johannesa Brahmse a sonátu Césara Francka. „Brahmsovu Sonátu e moll hraji od svých dvanácti let, připomíná mi proto mládí,“ svěřuje se violoncellista. „Je v ní všechen Brahmsův romantismus, ale s elegantně rafinovaným menuetem ve druhé větě je současně velmi klasicistní,“ dodává. V roce 2022 uplyne rovných 200 let od narození Césara Francka. „Jeho hudba se objeví na řadě programů,“ říká dramaturg festivalu Josef Třeštík. „O vzniku Franckovy sonáty se vykládá celý velký příběh,“ vysvětluje Capuçon. „Francka navštívil houslista Eugène Ysaÿe a uviděl prý rozepsané dvě věty sonáty pro violoncello. Byl tak nadšený, že Franck pak složil zbylé dvě věty pro housle. Dnes je proto dílo vedené jako houslová sonáta, nicméně by to mělo být půl na půl,“ směje se violoncellista. „Myslím, že si my cellisté toto dílo zasloužíme.“

Otec moderní hudby

Od vzniku slavného Smyčcového kvartetu Clauda Debussyho uplynulo téměř čtvrt století, než se jeho autor vrátil k psaní komorní hudby. Vlastně se v té době vracel ke komponování vůbec – po vypuknutí první světové války, navíc tváří v tvář onemocnění rakovinou, se totiž v roli tvůrce téměř na rok odmlčel. V roce 1915 se ale pustil do práce s plnou vervou. Mimo jiné měl v plánu napsat cyklus šesti sonát pro různá nástrojová seskupení, v nichž chtěl vzdát hold francouzským mistrům 18. století a současně v nejisté době vyzdvihnout svébytnost francouzské kultury. Do své smrti však stihl napsat pouze tři. První z nich, Sonáta pro violoncello a klavír d moll, dokazuje v čase kratším než jedenáct minut, že je Debussy právem nazýván „otcem moderní hudby.“ Umně zde propojil reminiscence na barokní hudbu s pro něj typickou pentatonikou a hrou barev, připojil modální harmonii, rytmická překvapení a zaexperimentoval si se zvukovými možnostmi zvláště violoncella (glissando, flautando, pizzicato). Nikoliv nadarmo považujeme tuto sonátu za jednu z nejvýznamnějších kompozic violoncellové literatury 20. století.

Neotřelá lehkost

Král komorní hudby 19. století Johannes Brahms začal komponovat Violoncellovou sonátu č. 1 e moll op. 38 v létě roku 1862, pár měsíců před svých příchodem do Vídně. Zúročil v ní jak své hluboké studium hudby Johanna Sebastiana Bacha, tak odkaz Ludwiga van Beethovena, aniž by tehdy tušil, že ho k těmto velikánům jednou historie přiřadí a stvoří z nich „svatou“ trojici skladatelských „B“. Třívětou kompozici napsal autor tak, aby v ní byly nástrojové party zcela vyrovnané – jejich hlasy se vzájemně proplétají jako dokonalá polyfonie. Rovnocennost klavíru ostatně potvrzuje i původní titul Sonáta pro klavír a violoncello. Barokní prvky procházejí celou skladbou, největší prostor pak dostanou ve fugovém finále, jež se zakládá na Kontrapunktu č. 13 Bachova Umění fugy. K jisté hutnosti Brahms přidává svou nezaměnitelnou lyričnost, neotřelou lehkost, harmonickou sytost a podobně jako Beethoven podkládá kontrapunkt prvky sonátové formy.

Svatební dar

Málokterému milovníkovi smyčcové literatury unikne půvabná Sonáta pro violoncello a klavír A dur Césara Francka (1822–1890), již skladatel složil původně pro housle a věnoval v roce 1886 jako svatební dar belgickému houslistovi a skladateli Eugènu Ysaÿovi. Díky jeho svědectví víme, že Franck původně uvažoval o sonátě pro violoncello. Snad i proto svolil, aby ji přední francouzský violoncellista Jules Delsart (1844–1900), který se do díla zamiloval, upravil pro svůj nástroj. Vznikala celá řada dalších úprav, včetně verzí pro flétnu, hoboj, klarinet, saxofon i pro housle s doprovodem orchestru, nicméně verze pro violoncello je jediná, kterou Franck autorizoval. Čtyřvětá skladba je vystavěná v cyklické formě, ve všech jejích částech se tedy znovuobjevují použitá hudební témata, a to v mírně pozměněné podobě. Tento Franckův „vynález“ vychází zejména ze skladeb Franze Liszta. Pozorný posluchač jistě zaznamená improvizační charakter třetí věty nebo pozoruhodně provedené kanonické imitace v závěru. Říká se, že emocionální zabarvení dodaly dílu skladatelovy neopětované city k jeho o více než dvacet let mladší studentce Augustě Holmès.

Jerome Ducros © Jean Baptiste Millot 3

Empatie a všestrannost

Když v roce 2020 uvedl Jérôme Ducros s kontratenoristou Philippem Jarousským ve slavné londýnské Wigmore Hall recitál Schubertových písní, kritika o něm tehdy napsala: „Nejenže byl citlivým partnerem pro vokální part, ale také svébytným neocenitelným hlasem, jenž dotvářel hloubku a význam těchto skladeb.“ Empatie a všestrannost jsou přednostmi  francouzského klavíristy a skladatele, který vystupuje jako sólista, je vyhledávaným komorním hráčem, skladatelem a v neposlední řadě je též autorem teoretických textů. Kromě zmiňovaného Philippa Jarousského spolupracuje mj. s violoncellistou Jérômem Pernooem a s oběma bratry Capuçonovými. Jeho přátelství s Gautierem Capuçonem, rezidenčním umělcem letošního ročníku Pražského jara, trvá už pětadvacet let.

Gautier Capucon © Felix Broede2

Umělecký profil rezidenčního umělce festivalu Gautiera Capuçona

Rezidenčním umělcem 77. ročníku Pražského jara je francouzský violoncellista Gautier Capuçon. Festivalové publikum bude mít možnost poznat jednoho z nejlepších světových instrumentalistů ve třech různých polohách. Ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupí s klavíristou Jérômem Ducrosem (16. 5.), s nímž úspěšně spolupracuje již pětadvacet let, v Pražské křižovatce představí skladby pro sólové violoncello, které jsou součástí jeho nejnovějšího alba Souvenirs (17. 5.), a nakonec s šéfdirigentkou City of Birmingham Orchestra Mirgou Gražinytė-Tyla uvede slavný Violoncellový koncert Edwarda Elgara (18. 5.). „Jsem nesmírně potěšen a poctěn, že jsem byl na letošní ročník festivalu pozván,“ říká ke své rezidenci sám umělec, který vystoupí na festivalu vůbec poprvé„Bude skvělé a současně intenzivní zažít v rámci jednoho ročníku tři různé programy. Praha je město mého srdce, mám na ni spoustu krásných vzpomínek. Nemohu se dočkat, až budu zase zpět,“ vyznává se.

Poslechněte si Sonátu pro violoncello a klavír A dur Césara Franka v podání Gautiera Capuçona

Gautier Capuçon a Jérôme Ducros hrají skladbu Ludovica Einaudia (animace Matteo Cozzo)